FVD Lakely: 2012
FVD: 2012
Moji milý čtenáři, děkuji vám, že jste se mnou byli v tomto roce. Nejsem žádný spisovatel, nepíšu nic, co by bylo nikterak výborné, prostě jen rád píšu, o to víc si pak vážím lidí, kteří obětují svůj čas a přečtou si mé výplody. Mnohem lépe než gramatiku, zvládám hluboké rozjímání nad věcmi, které mnoho lidí považuje za dané a neměnné a jen málokdo by nad nimi ztrácel čas nějakým dlouhým uvažováním. Věřím, že vy jste těmi výjimkami, které stejně jako já, právě toto činí. Protože právě v roce 2012 jsem na stránky dával povětšinou zamyšlení a úvahy nad běžnými věcmi. Pevně doufám, že se vám série FVD aspoň trochu líbila a že vás donutila se občas zamyslet nad běžnými věcmi. Doufám, že i v roce 2013 budu mít trochu času na to, zastavit se a zamyslet se nad běžnými věcmi. Pro poslední FVD roku 2012 jsem zvolil několik krátkých zamyšlení. Rád bych krátce nastínil, co mi napadlo kolem běsnění, obecně nazývaného Vánocemi, jaký byl dle mého rok 2012 a co bych chtěl, aby se stalo v roce 2013.
Vánoce. Většina z nás má jistou touhu je ztělesňovat se zběsilým blázněním při shánění dárků, uklízením domu do roztrhání nejen hadru, ale i všech klidných domácích vazeb, stresem a setkávání se s rodinnými příslušníky, které možná ani nechcete vidět. Pravá podstata je a měla by být trochu jiná. Nechci nikoho poučovat, ani přehnaně moralizovat, podobných článků už také vyšlo dost. Já bych se chtěl jen zamyslet nad tím, jak bych si přál, aby vypadali Vánoce.
Já bych si například přál, aby Vánoce byly ztělesněním klidu. Celý rok běsníme, nestíháme, a když mají přijít svátky míru a pokoje, smíření s vlastní duší, vírou, jak jen chcete, tak blázníme ještě více. Já bych si přál, aby Vánoce znamenaly zastavení, posezení u krbu s lidmi, které skutečně chceme vidět, pozastavením se nad svým dosavadním chováním a svými činy. Bylo by fajn jednou vypnout, odstřihnout se od stresu a spokojeně se zamyslet nad světem a sebou samým - v klidu, bez nadměrného vyčerpání z uklízení a pohodě.
Přál bych si také, aby naše televize o Vánocích přestala hrát. Neuvěřitelný poměr komerčních reklam, proti filmům, o jejich kvalitě by se daly vést dlouhé diskuze je v dnech před Vánoci takřka neúnosná. Samozřejmě mám volbu se na televizi nekoukat, ale moji rodiče zkrátka bez televize nedokáží žít a i přes moji snahu se jí nedá úplně vyhnout.
Pevně proto doufám, že jste prožili klidné Vánoce s těmi, které máte skutečně rádi. Pokud ne, přijdou další Vánoce a záleží přeci jen na nás, jaké budou. Těch pár dní, které by měli patřit nám a našim blízkým, jsou přeci jen v naší režii.
Rok 2012 byl velice zajímavý. Jistě to byl jeden z těch přelomových roků, které zůstanou zapsány jako významné. Z pohledu světa se stalo mnoho významných věcí, byla cítit touha po změnách, bortily se systémy, ustanovovaly nové, probíhaly první volby s pro západ rozpačitými výsledky, diktátoři padali, jiní neochvějně stáli. Stalo se toho mnoho, odborné zhodnocení však nechám povolanějším lidem a hlavně časovému odstupu, protože hodnotit něco aktuálně je vždy poněkud zkreslené.
Z pohledu mého života byl rok 2012 také v mnohém přelomový, ale rozhodně nejlepším, co se mi zatím vyřadil. Povedlo se mi splnit mnoho mých snů, založit pár dlouhodobých projektů, které se jednou někam posunou a na poli mých přátel a osobního života jsem našel nové jistoty. Jedním z hlavních poznatků však zůstává to, že každý z nás si může rozhodnout, jaký bude jeho život. Ve velké míře je naše budoucnost v našich rukou a záleží jen na nás, jaké cíle máme a jak moc jim věříme. Letos se mi podařilo splnit všechny ty mé velké sny, které jsem měl loni. Ať už to bylo zrození občanského sdružení, bojujícího za kulturu a s lidmi, které považuji za velice důležité a perspektivní, nebo třeba založení blogu o kosmonautice, kde mohu psát. Nejviditelnější ukázkou však zůstává ideová soutěž na dostavbu druhé věže katedrály sv. Bartoloměje v Plzni. Loni jsem totiž touhle dobou zveřejnil péefko, kde jsem graficky dodělal druhou věž plzeňské katedrály a jako mé přání do nového roku jsem si přál, aby se druhá věž stala realitou.
A hle, ono se tak stalo v podobě, která snad nejvíce hraničí s možnostmi, jak se to mohlo stát. Na jaře se totiž objevila ideová soutěž na dostavbu věže… já se do ní s mým kamarádem přihlásil, skončili jsme devátí a můj sen se splnil, na papíře, pouze ideově, ale vzhledem k tomu, oč se jedná, je to nejrealističtější vyústění mého snu, jaké mohlo být. Je to takový hmatatelný důkaz toho, že když člověk chce, může cokoli. Hlavní je neztratit víru ve svojí cestu a v sebe a pak už se s tím jen poprat.
A jaký bude rok 2013? Zdá se, že svět prochází dobou jakýchsi pomalých změn, které odstartovaly někdy na konci roku 2011, alespoň se mi to zdá. Rok 2013 by mohl být tím rokem, kdy tyto změny budou postupně dostávat jasnější obrysy. Žijeme totiž ve velice zvláštní době, kdy se zdá, že civilizace stojí na jakémsi rozcestí, podobném, na kterém stála v roce 1492, nebo 1789, i když Kolumbovo období je pro tyto změny lepším příkladem. Je to zatím jen můj osobní předpoklad, který pozoruji z těch informací, které mám k dispozici já. Podstatné je, neztratit pozornost, snažit se zůstat v obraze a pokusit se, aby případné změny vedly k lepšímu, i když, to je samozřejmě hodně ošemetné.
Pro mě osobně bude rok 2013 také v mnohém přelomovým, ať už půjde o bakalářku, další směřování mého občanského sdružení, nebo další plány, které se mi rodí v hlavě.
Dlouho jsem přemýšlel, jak navázat na minulé PF, kde jsem si přál druhou věž katedrály. Pro letošek zřejmě vynechám grafického znázornění a budu si přát, abych si za rok mohl říci, že jsem udělal kus pořádné práce a skutečně se mi podařilo započít cestu mého snu: Měnit svět k lepšímu.
Přeji vám bujarého Silvestra, ale krom popíjení a bláznění vám doporučuji se i trošku zamyslet, jaký byl rok minulý, co jste dokázali a co byste dokázat mohli. Jsou před námi velké možnosti a je na každém z nás, jak se jich chopí. Jedno je však jasné, život by se měl žít, nejen prožívat a malé cíle jsou pro malé lidi. Šťastný nový rok a v příštím roce se těším opět na počtenou.