Jdi na obsah Jdi na menu
 


FVD Lakely: Potřeba diskuze

FVD Lakely: Potřeba diskuze

 
group-discussion.jpgVážení čtenáři mých filosofií všedního dne, přicházím dnes s čtvrtým článkem, tentokrát na téma potřeby, nebo klidně tradičně - síly diskuze.
Diskuze by se klidně dala ztotožnit se mnou samotným. Jestli si v něčem libuji a neustále se to snažím praktikovat, tak krom dýchání je to rozhodně diskuze. Moji přátelé by mohli vyprávět, neustálé hloubání nad životem, vesmírem a vůbec je mým denním chlebem, bez kterého bych asi byl zatrpklým, věčně nadávajícím, světem zhnuseným, skoro už starochem, prskající na osud a život, jak to jen jde.
Diskuze je takový malý zázrak. Je to zjednoduší prostředek jak s někým sdílet myšlenky, obohacovat se navzájem a taky ideální příležitost, jak zjistit, jak neuvěřitelně jste se mýlily a že nedávno vámi úzkostlivě prosazovaný názor, kterému jste byli oddáni a pevně jste mu věřili, se najednou stane pod tíhou nových skutečností přežitkem a omylem, za který se mnohdy i stydíte. Tímto složitým způsobem jsem chtěl jen říci, že v diskuzi je základ nestát ortodoxně na svých názorech. Diskuze je tu především proto, abychom se obohatili, poznali názor druhého a pomohli tak postoupit zase kousek k bližšímu poznání probíraného tématu.
Předmětem diskuze však není najít absolutní pravdu, vůbec ne, když pomineme velice podezřelý pojem absolutní pravdy, tak diskuze je především hybnou pákou, jak se o malý kousek posunout v poznání. Navíc, pokud zhodnotíte nějaký problém jako uzavřený a absolutně vyřešený, čímž pohřbíte další možné rozebrání, mohlo by se klidně stát, že budete žít v omylu, neznalý vývoje daného problému a svým způsobem vyřazený z procesu vlastního vzdělání, což je špatně.
Samozřejmě, jistě někdo namítne, že v případě běžných záležitostí, je tohle hodně těžkopádný způsob žití. Jistě, pokud se doma dohodnete na tom, že je potřeba nakoupit rohlíky, asi by bylo poněkud nepraktické, debatovat s partnerem o tom, zda koupi rohlíku je v současnosti ekonomicky, gastronomicky a sociálně ideální možnost, jak efektivně uspokojit své potřeby. Ve výsledku by to mohlo vézt buď k rozchodu s partnerem, nebo hladu, přičemž ten hlad je vskutku nepříjemná záležitost.
Diskuze by tedy samozřejmě měla být užívaná v poněkud jiných podmínkách, ale to jistě všichni víme a není potřeba se tímto detailem zabývat. Určitě uznáte, že existuje mnoho oblastí lidského života, kde by bylo už skutečně hodně fajn, kdyby se někteří lidé konečně odhodlali k diskuzi a pohnuli tak s dlouhodobě neunesitelným faktem, dvou v současnosti existujících naprosto protikladných idejí, které navzájem nikdy nemohou najít společnou řeč. Ano, trošku teď narážím na politické dělení, ale nejen na něj, ale na vše, od partnerských rozepří o dovolené v alpách, nebo u moře, až po otázku, efektivní pomoci rozvojovým zemím. (Přičemž pomoc rozvojovým zemím je v mnohém příjemnější debata)
Debata je samozřejmě jen první krok k úspěchu, věčně debatující filosof může inspirovat, ale dokud skutečně nezačne po dostatečné prodiskutování i konat, mohlo by se stát, že mu budou všichni přikyvovat, jak jsou jeho myšlenky osvícené, ale skutečnost společnosti bude stále stejně smutná. Ale to je asi jiná debata.
Tímto vším jsem jen chtěl upozornit na to, že diskutovat se musí. Musíme se navzájem inspirovat, obohacovat a vzdělávat, abychom pak společně dokázali najít v dané chvíli ideální cestu, avšak musíme pamatovat na to, že i když se nám v té chvíli budou naše názory jevit jako ideální, později určitě zjistíme, že by to mohlo jít i lépe. Ale přesně tak to má být, v tu chvíli už totiž budeme obohaceni dalšími lidmi, jejich názory a naše myšlení bude zase komplexnější. A protože cesta k ideálu, nebo absolutní pravdě nikdy nekončí a nikdy neskončí, tak se musíme aspoň pokusit jít co nejsprávnějším směrem a zpříjemnit tak život nejen sobě, ale i svému okolí.
Viva la diskuze! J

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

La Diskuse Viva :-)

(T.P., 6. 3. 2012 15:03)

Máte pravdu. Diskuse svořila lidi, nikoli práce, jak nám to předkládali marxisti :-). Bohužel si spousta lidí plete diskusi s kolektivním rozhodováním. To se na první pohled podobá diskusi, ale není to diskuse. Kolektivní rozhodování na rozdíl od diskuse nemůže zůstat otevřené. Musí z něj vzniknout nějaká (byť dočasná) "pravda", tedy uzavřený a dokonaný výsledek. To je cíl rozhodování. A pokud se ten výsledek, ta "pravda", ukáže být s odstupem času chybná, mohou její propagátoři i cítit něco jako stud, že k té chybě připěli. Ale cílem skutečné diskuse není nalezení nějaké pravdy nebo rozhodnutí. Je to proces, který sám o sobě je cílem i výsledkem. A že během diskuse nebo po ní měníme názory, nebo se nám naše dřívější myšlenky zjeví v hloupém světle, za to není třeba se stydět. Dokonce je někdy i zdravé, obhajovat v diskusi názor, který ani sami nesdílíme. Prostě jenom pro ten proces, který rozpitvá zdánlivě neotřesitelnou skutečnost, a umožní nám podívat se na ni z různých úhlů. V tom je smysl diskuse, ne dobrat se nějakého výsledku. Zdánlivě zbytečná žvanírna, ve skutečnosti velmi užitečný a potřebný proces. Bohužel to málokdo umí. Nejtěžší asi je, udržet se v rovině diskuse, a nenaštvávat se při tom na lidi, kteří s námi nesouhlasí. Tedy nezklouzávat k pocitu, že je třeba něco kolektivně rozhodnout a vyřešit, a že přes výsledek nejede vlak. To je pak jenom obyčejná schůze, ne diskuse :-).

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA