Jdi na obsah Jdi na menu
 


Následující příběh je smyšlený. Veškeré postavy, firmy a místa jsou uměle stvořená. Veškerá podobnost je čistě náhodná. Pozn: Bacha na bránici;)

 

Míša a Slunce.

 

ObrazekByl krásný jarní den. Ptáčkové začali objevovat větve, které znovu pučely v jarní zeleni. Mnoho lidí si užívalo tolik chtěné bezmračné dni plné slunce a modré oblohy. Řeka si líně plynula po znovu ožívající krajině. Až do místa, kde jí jez přidal trošku energie. Tento jez se stal oblíbeným místem pro slunění na prvních silných paprscích letošního slunce.

Tomuto takřka ráji po tom co jsme prožili opravdu tuhou zimu se plně oddávala i Míša. Míša je velice zábavné stvoření s velkou inteligencí a sklony k diktátorství, prostě skvělý člověk. Má ráda když věci a bytosti dělají přesně to co chce ona. Tedy samozřejmě připouští diskuzi, ale pokud si je jistá svými argumenty, tak s ní nepohne ani tank.

A právě Míša seděla na břehu řeky, u jmenovaného jezu a spokojeně se slunila. Po dlouhé době si našla chvíli, kdy nemusela nikoho usměrňovat a rozdávat dobré a správné rady.

Pod sebe si dala mikinu a pohodlně se uvelebila na jižním svahu, kam nejlépe svítilo sluníčko. Jemný hukot jezu zpovzdálí ji dokonale uspával. Tohle byla věc, která jí prostě přes zimu nesnesitelně scházela. Nechala víčka spadnout vlastní tíhou a zaposlouchala se do zurčení vody. Bylo jí příjemně, všechny problémy hodila za hlavu a nechala své myšlenky volně plynout. Aspoň jednou si mohla dovolit nechat věcem volný průběh, bez toho aby jí to vadilo. A věřte že si věci užívaly té nenadálé svobody, kterou jim míša poskytla. Avšak když věci ucítily, že mají volnost, začaly dělat věci, které by prostě v normálním průběhů věcí neudělaly. Proč by to nedělaly? No protože tušily že s Míšou si není radno zahrávat. Bohužel si však osud užíval poslední chvilku svobody, protože udělal věc, kterou odnese opravdu hodně bytostí...

Míša pomalu upadala do říše snů. Bylo jí opravdu krásně, když v tom jeden z jejich systémů, zajišťujících pohodlí upozornil na změnu. Míša se probrala s pocitem chladu. Slunce totiž pomalu začalo zalézat za mraky a okolní vzduch rychle ztrácel na své příjemné teplotě.

Míša se rázně postavila. S pohledem býka vidícího červený šátek zírala na postupující mraky. V této chvíli si osud pakoval své věci a urychleně opouštěl tento kus galaxie a mířil k jiné soustavě. Věděl že chyba, kterou právě udělal by ho mohla stát naprosto vše. Zbytek planety zatím žil v blažené nevědomosti, avšak brzy měl poznat co to znamená když Míše zastíní mraky Slunce!

Ladným pohybem ruky sjela ke své džínové sukni. Za jejím pasem byla věc, kterou jí záviděl kdejaký mocichtivý mimozemšťan. Kde k této věci Míša přišla? No to ví asi jen ona, každopádně tuto věc vytáhla ze své kapsy. Byla to podlouhlá blíže neurčitelná věc, nápadně podobná zbraním z filmů George Lucase. Já vám prozradím, že to byl Laserový dekarbonizátor 6600 od firmy GalaxiWapon, sídlící na Harisonu 7 v soustavě Omihada.

Míša bez velkého přemýšlení a s velkým vztekem že si osud dělá co chce zamířila na mraky, které zakrývaly Slunce. Třesoucí se prst (Třásl se vztekem, ale také proto že věděl že Míša nemá ráda, když své prsty neovládá a proto čekal trest a měl strach), který spočíval na spoušti zbraně stiskl knoflík, který změnil běh dějin.

„Co si myslíš!“ Zanadávala Míša a vystřelila.

Paprsek modrého a červeného laseru protnuty oblohu rychlostí světla. Je důležité dodat, že mraky potom co si uvědomily, jakou si dovolily strašnou věc, ustoupily a snažily se Míše vyčistit oblohu. Jenže to už Míše bylo jedno. Bohužel však paprsek z laserového dekarbonizéru mraky minul a osm minut pokračoval přímo ke slunci.

Těchto osm minut prožívali lidé své poslední osvětlené okamžiky na této planetě. Paprsek sice věděl, že to co způsobí bude míše také vadit, ale na druhou stranu přeci jen byl z jiné planety a natolik chytrý, aby věděl že to už mu může být jedno, protože Míša si ho už stejně nenajde.

Posledních pár vteřin do dopadu na nestabilní povrch Slunce. Paprsek si mlasknu, teď se zapíše do dějin. A také že ano. Následná reakce paprsku a Slunce měla jediný výsledek. V jediné vteřině Slunce zhaslo. Prostě jako bychom praštili do vypínače. Jaký na to vše byl názor Slunce? No to se nikdo nikdy nedozvěděl. Bohužel mu Míša dala přes tuhou zimu zákaz mluvení, protože v zimě málo svítilo.

Dalších osm minut na planetě Zemi trvalo, než k ní dorazilo poslední světlo, těsně před zhasnutím. Míša už nabručená seděla doma u počítače, který ač mu táhlo na deset let, běhal jak nejlepší superpočítače své doby. Prostě Míša i zde měla převahu a úctu.

Když v tom najednou celou planetu pohltila neproniknutelná tma uprostřed dne. Kdyby slepci viděli, že zhaslo Slunce měli by radost, že si i ti co ještě vidí budou moct vyzkoušet jejich role. Avšak dlouho se neradovali. To co nastalo v dalších dnech nebylo vůbec příjemné.

Míša jediné co řekla bylo: „Hups.“ Po té se zvedla od počítače a stiskla několik tlačítek na malé černé skříňce, která jí už dva roky ležela na skříňce. Následně zapla topení na maximum a sedla si zpět k počítači. S nostalgií sledovala jak se mění počasí na jednotlivých serverech.

 

Paříž: Město se zmítá ve zmatku a nepokojích. Mnoho lidí spáchalo hromadné sebevraždy. Na Eiffelově věži byla vztyčena velká lampa, která měla do srdcí Pařížanů vrátit trochu optimismu. Ti však lampu strhli a s ní i celou Eiffelovu věž. Vláda se snaží zachovat distribuci elektřiny, tak aby se lidé mohli ohřát alespoň v ledničkách a mrazácích.

 

New York: Město se probudilo do temného rána. Když Newyorčané zjistili co se děje, tak si šli koupit zásobu Hamburgerů a schovali se do krytů, které tam měli z dob Studené války. Všichni měli úsměv na tváři a těšili se, až za pár let vyjdou na povrch, kde budou moc sami vládnout celému světu. Zároveň vznikla sekta, která vyznávala zhasínače Slunce. Všichni členové této sekty o dva dny déle umrzli při společné modlitbě za věčnou tmu.

 

Washington: Americký prezident vzkázal světu: Amerika s Zhasínačem slunce nebude vyjednávat. Protože však nevěděli kam mají při následné odvetě vtrhnout, vyslali všechny své válečné lodě, letadla a ponorky do celého světa. Následně si Americký prezident umanul že na všechny nebezpečná města shodí Atomovou bombu. Než však úřednicí stačili vše zařídit změnil názor. Vystřelil několik jaderných hlavic kousek od hlavního města Washingtonu aby si tak aspoň trošku zatopil. Tím se Washington stal nejdéle přežívajícím pozemským městem, než zmrzl také.

 

Peking: Čínská komunistická vláda vydala nařízení že slunce musí svítit. Mnoho Čínských inženýru se proto následující tři dny zabývalo tím, jak Slunce opět rozsvítit. Byly už jen kousek od řešení, když všem zamrzly laboratoře. Čínský lid však jako poslední výraz dobré vůle, dal Tibetu opět samosprávu. Tibetští vůdci si jí však užívali jen několik hodin, než zmrzli také.

 

KLDR: Vláda severní Korei i nadále nevpouštěla do světa žádné informace. Nakonec se podařilo zjisti že ani nemohla. Protože při vidině zhasnutého slunce se tamější vůdci rozhodli po vzoru Američanů odpálit své dvě jaderné pumy. Tím si smazali hlavní město z povrchu, protože měli počítače s operačním systémem, který spadl při výpočtu správného místa dopadu, tak aby bylo teplo ale nebylo zničeno hlavní město. Poslední projev reagující na tuto událost od Amerického prezidenta zněl proto takto: Děkujeme našemu výrobci operačního systému Windows, který za nás vyřešil severokorejskou otázku. Tímto mu daruji celou Kanadu, protože tamní obyvatelé už stejně umrzli.

 

Londýn: Angličané pouze nadávali. Bylo to proti jejich zažitým zvyklostem že nevyšlo slunce. A proto uspořádali několik čajových dýchánků, kde společně probrali, jak společenská morálka klesla, když bez jejich dovolení někdo zhasl slunce. Většina Angličanů zmrzla se šálkem čaje v ruce.

 

Sibiř: Po té co obyvatelé Sibiře ztratili kontakt s Moskvou, rozhodli se že je na čase se obléct a jít domů. Doma si zatopily a ještě několik let přežívali v zemljankách a divili se co se stalo s okolním světem. Jediné co jim vadilo bylo však to, že letošní zima byla opravdu tuhá.

 

Plzeň: Obyvatelé byli nejdříve vyděšeni temným dnem. Následně ještě tím, že uprostřed města přistál létající talíř, do kterého nastoupila jedna slečna a zmizla i s kosmickou lodí. Po té si většina obyvatel nakoupila několik bas piva a posilněni alkoholem si šli zahrát hokej. Náslendně většina zmrzla na hokejovém hřišti.

 

Míša se uvelebila ve velitelském křesle. Seděla v kosmické lodi, kterou si zavolala a naposledy se podívala na temnou kouli, kterou právě opouštěla. S ironickým úšklebkem si řekla, kde asi skončí tentokrát...

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

...

(:-P, 9. 11. 2010 12:58)

:-D jak milé a příjemné a hodné stvoření ta Míša...je mi strašně sympatická...:-D

Re: ...

(Lakely, 9. 11. 2010 22:26)

Míša je úžasné stvoření, už jen proto, že nám dovoluje v případě výpadku Slunce svalit vinu na jasného viníka :D

Re: Re: ...

(:-P, 10. 11. 2010 11:52)

Náhodou uznala, že za to může asi ona sama....řekla "Hups" :-D

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA