Jdi na obsah Jdi na menu
 


To si takhle sedíte s přáteli. Nevíte co dělat a nechcete si přizvat k pozvednutí zábavy alkohol, jakožto nejnebezpečnější vynález lidstva. Takže se zamyslíte a místo hrozícího restartu mysli, ji naopak vtipně pozvednete na vyšší básnickou úroveň... Inu, podívejte se, co se stane, když si sedne několik lidí a píše na přeskáčku rýmy, nevědomky, co předešlý rým vyprávět měl.

 

Báseň první

Poetická večeře

Lukáš Houška, Ladislav Dvořák

Oblohou v dáli letí,

 

hejno ptáků křídly vrtí.

 

Pozoruješ je jako tváří tvář se smrtí,

 

která přichází tichými krůčky,

 

tam co mládí mého zurčí potůčky.

 

Hodiny bijí hodiny!

 

Nadešel čas celé rodiny.

 

A co teď s tím uděláš?

 

No nic! Půjdu s tebou na guláš.

 

Do restaurace mého srdce zaslíbené,

 

do ráje chutí, jako od múzy políbené.

 

Ale kam poté budou se ubírat tvé rty?

 

Jen tam, kam se mnou půjdeš ty!

 

Teď změna přichází!

 

Krásnou cestu tvé kroky nachází,

 

která do chladného lesa láká,

 

tam co myslivcův pes skáká.

 

Kde les šumí, tam co houby voní.

 

Tam kde sednem si a povíme si příběh o ní.

 

O dávné lásce mých dnů, co skutečností se stala,

 

v románu mém, kde převážně spala.

 

A proto mír v našich myslích vítězí,

 

ale v tom naše štěstí nevězí!

 

Protože lidská mysl a srdce jsou složité,

 

proto šaty tvé jsou skvrnité!

 

Báseň první

Kamenná čajovna

 Michaela Moravcová, Lukáš Houška, Ladislav Dvořák

Prázdné křeslo v čajovně kamenné,

 

dívá se na dýmky zdobené.

 

Obrazy známých tvarů,

 

tam v zemi častých morů.

 

Tam kde je dost chleba,

 

tam vodnice krásně bublá.

 

Svíčka světlo vyzařuje

 

A mezi příjemné chvíle se zařazuje.

 

Když dívám se jejích plamenů,

 

kde oči tvé lesknou se jak pár křišťálových kamenů.

 

A v dáli naše mysl splyne,

 

nebude to nijak divné.

 

Tam, kde slunko zapadá,

 

do propasti noci propadá.

 

Po té na nebe pastýř se vyhoupne

 

a myslivec zelný z lesa se vyloupne.

 

A oba pak v dáli plují,

 

na lodičce se ukojí!

 

O čem se mu v noci zdává?

 

Jen o tobě, ty jsi ta pravá!

 

Snad již da isí nebude,

 

Snad již potravin zásoba nám ubude.

 

Zatím co slunce na obzor se vyškrábe,

 

jen on pohladí mě po zádech.

 

Ráda na vlnkách se houpu,

 

ale neumím to, tak se často koupu,

 

v chladné vodě zmáčená,

 

tam co sudová vína jsou stáčená!

 

Báseň třetí

óda na angličtinu

Lukáš Houška, Ladislav Dvořák

Při hodině anglického jazyka,

 

nejraději spíme, má to však svá rizika!

 

Paní učitelka bystrá je,

 

paní učitelka hodná je.

 

A my toho zneužíváme často,

 

proto naše milá učitelka řve: Vlasto!

 

Protože on je aktivní jak reaktor.

 

Snad z něj bude dobrý reaktor,

 

ale možná bude traktorovým řidičem,

 

a nebo také přeběhlíků vodičem.

 

Avšak kantorka nás ráda stejně má,

 

už pár let nás přeci zná.

 

Už dlouhý čas s námi se tu trápí,

 

skoro tak dlouho, jak déšť zemi skrápí.

 

A to i přes to, že plat nízký má!

 

O čerstvém chlebu se jí často zdá!

 

A ty sny končí ránem,

 

Nakonec dělají to právem.

 

Nové ráno, novou sílu dává!

 

Jako bigbít, to je cesta pravá!

 

Proto na pódiu s kytarou skáče!

 

A probouzí tím všechny spáče!

 

 

Báseň čtvrtá♥

Atak na počasí!

 

To takhle večer v Plaze.

Sedává se nám tu blaze.

Colu jednu popíjíme,

ticho povídáním rozbíjíme.

Slovo za slovem plyne,

ve větě, je to pěkná svině.

A jarní louka rozkvetlá,

barevná jak cukrárna rozteklá.

A tento potok pastelových barev plný,

stéká kopec strmý.

Ve vysokých skalách,

nic neroste, hmm hrách.

Je tam velká zima.

A tak všem pučí rýma!

A proto doktoři mají rej.

Cože? Náš malej si zlomil nohu prej!

Táta běhá, máma křičí.

A venku zase pěkně fičí!

Fakt dementní počasí.

A autům ještě rezaví šasí!

A tak i autoservisy mají rej.

Achjo, zase brzdy hej!

Kdo to má pořád zpravovat?

Nikdo! Prostě rozbitej automat!

 

Lukáš Houška, Michaela Moravcová, Ladislav Dvořák

 

 

Touha z hlubin vzlétnout

Bára Kochmanová a Lukáš Houška

Když slunce ráno krajinou putuje,
to když babička rohlíky kupuje,
vládne krajinou mír.
Osamělé kroky mění se v dým,
mlha nad polem líně se válí.
Tam co srnka opatrně se vzdálí,
slyším kradmé kroky blíž a blíž,
těžknou, jak sama zemská tíž.
Klesání dolů do hlubin,
až tam co stojí kýbl bublin.
Tam tajemný návštěvník na svou příležitost čeká,
stačí k tomu jedna věta.
Kdyby mu mohla křídla narůst,
kdyby jeho tělo peřím mohlo obrůst.
Vyletěl by až tam kde lůno deště jest,
tam vysoko snad zemskou tíž nemusel by nést.
Jak se tam jen dostat má?
Dříve než to jeho duše vzdá!
Mnohem dříve než odhodlání ztratí!
Však není to jak snadný pohyb dlaní
ač stojí to prý za pokus,
vždyť života smysl posunulo by to o kus!
Však myšlenky jsou to stále jen,
takže vše zůstane zas pouhým snem...

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

mARUŠKA

(vhudsvbuIBVUDI, 30. 5. 2013 6:46)

Maruško ty moje jediná maruško,
miluju tě jakou každou jinou,
a ty to pochopíš.
maruško ty moje jediná maruško,
řekni jestli mě chceš.
Maruško ty moje jediná maruško,
odpovězmi třeba na FB,
abych věděl jak to je!!!
Refrém:Maruško ty moje jediná maruško,
miluju tě jako každou jinou,
a ty to pochpíš.

 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA