Jdi na obsah Jdi na menu
 


Rozhovor pro nakladatelství Milenium Publishing (Nezveřejněný)

Po vydání mé knihy Indigové Děti: Archa úmluvy, sem začal jednat s nakladatelstvím Milenium Publishing. Tehdy se reálně uvažovalo nad vydáním knihy a tak se mnou udělali rozhovor, který měl být reklamou na mou knihu v jejich časopise. Dnes sem ho dostal mailem, tak ho musím hned zveřejnit.

PS: Nutno podoknout, že jsem ho přepisoval z pdf, takže tam bude zřejmě spousta chyb.

 

Považujete se za spisovatele?
                Jdete rovnou na tělo, že. (Smích) Ne, samozřejmě že ne, já sem naspal pár povídek, jednu knihu, která se knihou nazývá jen náhodou, a jinak jsme spíše občasný pisálek. A stejně pisálek mi sedí mnohem více, než spisovatel, na bedrech spisovatele sedí tíha práce, já to mám jen jako zábavu.
Jaká byla vaše první kniha.
                Má první kniha a zároveň zatím i ta poslední se jmenovala Indigové děti: Archa úmluvy, takový lehký příběh na téma indigových děti, podzemního světa a lidské nedokonalosti. Ale vy se ptáte, jaká byla. No řekněme, že hodně nedokonalá a tedy ještě stále je, dost rozporuplná. Příběh Indigových dětí je ještě na mnoho knih.
Pro mladé lidi ve vašem věku není zrovna typické být pisálkem, jak říkáte. Jak to vnímá vaše okolí?
                No to by bylo lepší, se zeptat mého okolí. Nicméně divila byste se, kolik mladých psaní chtivých a velice nadějných lidí kolem mě je. Hodně lidí to jen nedává tak okatě najevo jako já. A jak mě vnímají. Jsem takový blázen mezi mými přáteli a jsem na tento status velmi hrdý. Být normální je zkrátka nuda, ale zase nejsem tak jiný. Prostě jen rád hloubám a píši.
Říkal jste, že příběh Indigových dětí je ještě dlouhý. Jak?
                No, to bych také rád věděl. Každopádně hodlám rozdělit příběh do několika časově oddělených příběhových linií, které na konec celé série odhalí jedno velké tajemství mých knih.
A myslíte, že bude čtenáře bavit čekat až do konce všech knih?
                No, řekl bych že ne, ale jak říkám, píšu pro radost, ne pro peníze.
Četla jsem pár povídek na vašich webových stránkách. Nezdá se vám, že často opomínáte na mezilidské vztahy?
                Ano, ano, jak často mi lidé upozorňují na tento můj nešvar. Dávám prostě přednost podstatě příběhu, než vývoji postav. Postavám dam počáteční psychologický profil i s jasně danými vztahy a dál to neřeším, protože se soustředím na příběh a tyhle věci považuji za druhotné. Někdo to nemá rád, jinému to vyhovuje, číst to nikomu nenutím. Ale zase na druhou stranu mám i povídky, kde se věnuji postavám a celkem mi to také baví. Jde o náladu.
Studujete historii, používáte své znalosti ve svých příbězích?
                Tak snažím se. Je důležité, aby kniha obsahovala i podstatné informace a aby dokázala pracovat i s danými fakty. Nejde psát úplně bez nějakého přehledu. V mých knihách, ač je to většinou sci-fi, často ujíždím do historického kontextu.
Ve své knize jste pro hlavní postavy vzal inspiraci od svých přátel. Jak se jim to líbilo a co vám udělala tak špatného ta trojice temných?
                (smích) Ano, to je pravda. Nadáváno jsem ale usoudil, že to tak dobrý nápad zase nebyl a trochu přemýšlím nad tím, že postavám změním příjmení. Ono se tak nějak ty reálné předlohy nechovají tak jak bych já chtěl u svých postav. Ale tak už to prý bývá. Jak se jim to líbilo? No, některým jo, jiní z toho moc nadšení nebyli, ale mám fajn přátele a trpí mě to.
                A co mě udělali temní? Ale v podstatě nic, víte, byla to jejich volba. To oni chtěli být temnými, a když už temnými jsou, tak k nim nebudu hodný.
 
Dost o vaší knize. Podíváme se trochu na váš osobní život. Máte rád alkohol?
                Ti co mě znají, tuší jak odpovím, ale já odpovím jinak. Alkohol je fajn, v dobře doměřeném množství a musí být nechutně sladký. Takže ano mám rád alkohol, ale opíjet se neumím.
 
Tvrdí se o vás, že jste dost usedlý. Děláte občas bláznivé věci?
                Koho jste se ptala, že o mě tak lhal. Já a usedlý? Ale kdepak, když mám příležitost, tak se umím poněkud odvázat, ale je fakt, že i ty blbosti dělám s rozumem, takže trochu usedlý jsem, ale není to nic, co by bránilo standartní zábavě.
 
Chtěl byste mít děti?
                Dobrá otázka. Zeptám se vás já. Není na tuto otázku příliš brzy?
Za měsíc vám bude dvacet jedna, myslím, že tato otázka je na místě.
                Když to říkáte takto. Víte, tady bude spíše problém s tím, že k dětem jsou potřeba dva. Ne, dělám si srandu. Tak někdy v daleké budoucnosti, možná i jo. Jak říkám, necítím se kompetentní odpovídat na tohle v mém věku.
 
A máte vůbec rád děti?
                (Smích) Já děti zbožňuji. Tak od narození do takových deset let jsou to prostě úžasná stvoření. Pak přichází pomalu puberta a co s nimi pak, že? Ale jinak děti mám rád, rád si s nimi povídám, mají úžasný náhled na svět, škoda že jak dospíváme, tento náhled ztrácíme.
 
Provedl jste někdy něco nelegálního?
                A kdo neprovedl. Ne, tak asi by se něco našlo, ale atomovku jsem nikde neodpálil, nikoho ani nezabil a těch pár přestupků, jako je jít na červenou, se zkrátka nemusí řešit, ne?
 
Účastnil jste se politických simulací. Baví vás politika a chtěl byste být politikem?
                Tak, vzhledem k tomu, že jsem se těch politických simulací jednání OSN účastnil tři roky, tak mě politika něco říká. Tedy baví mě, ale jestli bych chtěl být politikem? No asi spíše ne. Jako spisovatel se budu brodit menší špínou a budu mít více klidu. Politika je pro odvážné lidi a já nevím, jestli jsme dost odvážný člověk na tohle.  
 
A poslední otázka: Přál byste si, aby se váš Indigový svět stal realitou.
                Asi jako každý spisovatele bych si to přál. Nějak moc nevěřím v růžové zítřky s lidmi na planetě a současným vývojem, ač jsme optimista, tak tady to vidím dost pesimisticky. Ale třeba nás lidé překvapí, kdo ví.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA