Jdi na obsah Jdi na menu
 


SUÚ - Horké chvíle

6. Ledna 2013

studenti-u-2.jpg

Horké chvíle

 

„Někdo jde!“ Katka uskočila od dveří a nacvičeným pohybem zaplula na svoji postel. Během jedné vteřiny se zdálo, že Katka tvrdě spí, jen ta dosedající deka to ještě další vteřinu trochu kazila.

Podobný rychlý manévr provedla i doktorka Vnímavá, toho času sedící v nejvyšším bodě cely u okna a snažící se malým pilníčkem narušit celistvost kovaných mříží. Její let od okna do postele byl poměrně dlouhý, ale při dopadu na lůžku nevydal žádný větší hluk.

Dveře cely se s bouchnutím rozletěly. V nich se objevil strážný s helmou nasazenou na křivo a výrazem člověka, kterého někdo probudil ve chvíli, kdy po proflámované noci právě usnul.

„Echrm.“ Zkusil zformulovat větu.

Nešlo mu to, na krátký okamžik se zamyslel a následně se pokusil použít rám dveří pro zajištění vlastní rovnováhy. V rámu to bolestně zapraskalo, ale strážný vítězoslavně zjistil, že se ještě stále nachází ve vzpřímené poloze.

„Povídám, vstávejte!“ Po chvilce snažení konečně zřetelně vyštěkl a radostí nad tímto úžasným výkonem se hlavou praštil o futro dveří. Helma zaskřípala a uvelebila se na druhé straně hlavy. Strážný jen něco zachrčel.

Katka prostě vstala, předvádět nějaké rozepsání a překvapení, nemělo nejmenší cenu. Tenhle strážný sotva dokázal rozpoznat, kde je zem a kde strop. Doktorka Vnímavá vstala taky. Ještě si stačila pilníček strčit do kapsy.

Strážný až neuvěřitelně obratně, vzhledem k jeho stavu, dvojici spoutal. Bylo poznat, že v této činnosti má letitý grif. Ve skutečnosti to bylo tím, že ve chvílích, kdy nebyl opilý, nebo ve službě, seděl doma a pokoušel se motat z provazů všechny možné uzly, které jen dokázal vymyslet. Kdyby byla doba více nakloněna lidem jako on, skauting by pravděpodobně vznikl už v patnáctém století.

Katku s doktorkou Vnímavou odvedl ke Korandovi. Byla hluboká noc a tato skutečnost v nich zanechávala velké nejistoty. Strážný těžce zabušil na dveře Korandovi pracovny a pokusil se narovnat si helmu -  výsledek byl ten, že mu helma sklouzla zase na druhou stranu hlavy.

„Koranda otevřel dveře. Naznačil jim, aby vešly. Strážného sjel pohledem manažera, který právě zjistil, že jedna z jeho sekretářek má ambice nezůstat jen sekretářkou a zavřel dveře. Strážný s radostí zjistil, že už se nemusí snažit koordinovat své pohyby a sjel po protější zdi, dříve než dosedl na zem, spal.  

 

Katka s Vnímavou se ocitli před pracovním stolem Korandy, který se za něj klidně usadil, uchopil brk a chvíli něco psal. Za oknem zuřila bouřka a déšť bubnoval na kamenný parapet okna. Koranda po chvíli zvedl hlavu, složil list, opatřil ho pečetí a položil na okraj stolu.

„Měly jste být zítra popraveny.“ Oznámil jim Koranda a vstal od stolu.

„Měly?“ Nadhodila Katka.

„Lukáš se postaral o to, abyste přežili. Slíbil jsem mu, že vás ušetřím, když mu zůstane po zbytek života pomáhat. Šlechetné, že.“

„To je blbec.“ Zakroutila hlavou Katka.

„Nač ten tón, měly byste mu být vděčné, že zítra nezemřete.“

„Já myslím, že bychom si poradily.“ Jízlivě se usmála doktorka Vnímavá.

„O tom právě nepochybuji. Proto jsem se rozhodl přijmout jisté opatření, které se vás týkají.“

Koranda se odmlčel a užíval si zvýšení pozornosti jeho zajatkyň. Dobře věděl, že pokud by je jen prostě pustil, byly by s nimi problémy. Za ten týden, co se s nimi stýkal, zjistil, že tihle lidé jsou až příliš navzájem spříznění. Zjistil, že se navzájem dokážou podržet, nezabírá mučení, uplácení ani výhružky. S tím se častokrát nesetkal, ale dobře věděl, že tohle bude chtít čas. Věděl také moc dobře, že kdyby tyto slečny pustil na svobodu, hned půjdou a pokusí se ostatní osvobodit.

„Dohodl jsem se sice s Lukášem, že vás ušetřím, ale součástí dohody nebyla nic o vaší svobodě, či místu, kde budete pobývat.

„Plzeň se nám celkem líbí.“ Zatrpkle poznamenala doktorka Vnímavá. Tušila, že teď přijde rozdělení, které by mohlo zhatit jakékoli plány na případnou cestu domů.

„Jistě, je to úžasné město.“ Přitakal Koranda, „Nicméně, pro tolik cizinců se začíná zdát až příliš malé. V tuto chvíli přijíždí před můj dům vůz, který vás převeze na Kozí Hrádek k mým přátelům. Ti se vám postarají o jídlo a nocleh, zde budete do doby, dokud já neuznám za vhodné, že byste mohli být k užitku.“

Katka sevřela ruku v pěst, začala celkem reálně zvažovat své fyzické šance, na Korandovo přemožení. Zdály se jí docela velké a to i přesto, že měla svázané ruce, pevnost provazů se jí nyní nezdála nijak důležitá.

„Než se začnete bránit,“ usmál se Koranda, „rád bych vám ozřejmil jednu skutečnost. Nad dveřmi je malý otvor, do kterého je vtěsnán samostříl, který ovládá jeden z nejlepších střelců, které v současnosti znám. Takže buďte v klidu.“

Doktorka Vnímavá chytla Katku za ruku, aby jí zadržela, protože se zdálo, že Katce je tato nová skutečnost putna.

„Za chvíli vás odvezou. Za dveřmi už čekají stráže. Dříve než odejdete, ještě jednou se vás zeptám, nechtěli byste mi říct, nějakou novou skutečnost, která by třeba změnila mé rozhodnutí místo vás, bych odeslala třeba Lukáše?“

„Ráda bych ti řekla,“ cedila Katka skrz zuby rozzlobený hlas, „že jsi hnusnej, smradlavej Husita, bez špetky rozumu a že si zahráváš s lidmi, s kterými bys neměl. Přísahám, že tě jednou uškrtím valstníma rukama!“

Koranda se usmál a mávnul ke dveřím. Dveře se otevřely a vešli dva strážní, chopily se zajatkyň a zmizeli na chodbu. Společensky unavený strážný doposud spokojeně dřímal u protilehlé stěny.

 

Tu noc měl strážný u brány Nového Hradu podezření, že se začíná dít něco vážného. Už druhý jezdec během noci, kdy jezdí jen blázni a lidé, kteří vezou hodně důležitou zprávu. Jezdec rychle přijížděl po klikaté příjezdové cestě ke hradu a jen co dojel na malý dřevěný most, ani neseskočil z koně a hned začal naléhavě na strážného pokřikovat a ještě ke všemu pršelo a on musel vyjít z pod převisu brány!

„Přijel už rytíř z Bubnu? Je tu, potřebuji s ním hned mluvit, je to hrozně naléhavé, pusťte mi do hradu!“ Jezdec to vychrlil takovou rychlostí, že strážný nějakou dobu ještě zpracovával všechna ta slova, tak či tak, nelíbil se mu tón, ani příliš mladě znějící hlas.

„Slezte z koně, muži! Zde jste u bran královského hradu. Musíte projít kontrolou!“ Strážný se po těchto slovech napřímil a cítil se pro jednou důležitě.

„Já nemám čas, musím hned mluvit s rytířem z Bubnu!“

Strážný se jal svého kopí a nebezpečně rychle jej umístil před hruď jezdce. Muž znehybněl.

„Začneme tím.“ Začal pomalu strážný, „že si sundáte kápi, pak slezete s koně a necháte se prohlédnout, zda u sebe nemáte žádné nebezpečné zbraně.

Jezdec utrousil několik mumlavých urážek a neochotně si sundal kápi. Odhalil tím svou Madlou tvář, která ve světle jedné pochodně vlivem stínů nabývala ještě mladšího zjevu.

Strážný se začal smát a v tu chvíli se k němu připojil i jeho pomocník, který byl před deštěm doposud uschovaný pod bránou.

„Copak tu chceš, mladíku, utekla ti maminka, nemáš jezdit daleko od domu.“ Strážný se smál, až mu hledí přilbice hlasitě poskakovalo.

Mladík sesedl z koně a jeho účes začal rychle plihnout pod přívaly vody. Postavil se zpříma před strážného a pevným hlasem pravil: „Já jsem Karel Beneda z Nečtin, syn Antonína Benedy z Nečtin, královského zmocněnce pro královské město Plzeň a okolí! Přestaň se tu hloupě smát a pusť mi okamžitě do hradu!“

Strážný urychleně našel klid ve svém obličeji a o krok ustoupil. Mladý muž se vyhoupl na koně a brána Nového hradu se pomalu otevřela.

 

„Až se mi Koranda dostane do ruky, bude litovat, že se kdy narodil!“ Rytíř z Bubnu se právě spěšně balil. Byla to jen chvíle, kdy konečně ulehl a unaven přemítal o zítřejší jízdě do Kutné Hory.

„Můj otec říkal, že jestliže dojde k rozdělení té skupiny, budou z toho velké problémy.“ Pravil mladý Beneda a čekal ve dveřích, dokud se rytíř z Bubnu nesbalí.

„Ano, je mi to jasné.“

Beneda musel trochu změnit své plány. Králův příkaz na návštěvu Kutné Hory a žádost o pomoc musí vyřídit bezodkladně, ale stejně tak bezodkladné je i překažení nových plánů Korandy. Král je sice král, ale jsou i jisté věci mezi nebem a zemí, které tvoří jisté výjimky, jak mu kdysi vysvětlil starý Beneda. Bude se tedy muset ještě dnes v noci vydat do Prahy a sehnat své přátelé, kteří by mohli zabránit Korandovo plánům, kdyby to Korandovi vyšlo, byly by z toho velké problémy, s tím si byl jistý.

Spěšně osedlal svého koně a za doprovodu mladého Benedy vyrazil vstříc noční Praze. Vyrazit v té chvíli do pekla by možná bylo méně nebezpečné, ale nedalo se nic dělat.

 

Události, které se nyní daly do pohybu vyústí ve velice horké chvíle pro všechny naše hrdiny.

Pokračování příště…

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA