Jdi na obsah Jdi na menu
 


Už zase básně?

Dvě až příliš optimistické básně pro chladné podzimní večery.

 

Naděje!

 

Svět bez úsměvu jakoby nebyl,

svět bez radosti jen tmou zůstává.

Bez toho smysl by pozbyl,

bez toho jen černá tma nastává!


Smějte se! radostí plačte!

Do toho! Do všech to tlačte!


I když osud vás bude zkoušet,

v temnotách života.

I když smrt vás bude pokoušet,

chladnout vám bude teplota.


Nevzdávej! Usměj se! Jdi!

Vzchop se! Bojuj jak lvi!


S úsměvem dál jdi...

 

***


Nechoď slunce pryč!

 

Jakmile v obzor se zhoupne Slunce,

Jen co si tma dá odchod.

Cítím se naladěný na té správné strunce,

pocity smutku mají rozchod.


Ta zlatá záře!

Jenž hladí naše tváře.


Život a radost z temnoty se probouzí,

krajina ožívá a světlo ji zalévá.

Tam končí, mizí, už bylo dost nouzí,

zlatý třpyt paprsků zemi polévá.


Teplo v nás!

Úsměv z nás.


Není to báseň,

je to jen touha!

Není to umění,

Slunce nám odpolouvá!

 

Autor: Lukáš Houška

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA