Lakely Dorton: Zápis čtrnáctý
Zápis čtrnáctý: Vzkříšená posádka
Generál opatrně položil ruku na zámek dveří. Nebylo tam co zmáčknout, žádný knoflík, jen černá plocha na místě nad číselným zámkem. Než se dotkl černé plochy, objevilo se nade dveřmi zelené světlo, zazněl signál otevírajících se dveří a dveře se během vteřiny zasunuly do zdi.
Generál ani nestačil napřímit zbraň a už se díval do dlouhé, snad několik kilometrů, chodby, která se po otevření dveří začala probouzet k životu. Světla po obvodu zdí i na stropě se blikavě rozsvítila a odhalila neporušenou dlouhou chodbu. Byla vysoká a poměrně široká, nic, na co by generál byl zvyklý u běžných anotrepijským křižníků, kde se s místem šetřilo. Zde se jím okázale plýtvalo. Chodba byla doslova oslňující, protože architektonické pojetí prosazovalo zřejmě bílé obložení s kombinací s mléčným světlem. To však generál neobdivoval. Hledal nejmenší náznak pohybu. Když nic nespatřil, vydal se pomalu na průzkum chodby.
Dával si pozor i na to, aby zůstal na doslech vstupní místnosti, kde spolu vášnivě debatovali Lakely s Balérií. Už přemýšlel o tom, že se vrátí a prozkoumá druhé dveře, protože chodba byla nekonečná a nechtěl odejít daleko od vstupní místnosti, proto se zastavil u nejbližších dveří. Přešel k nim, opět jen přejel rukou před zámkem a dveře se okamžitě otevřely.
Generál zůstal s oněměním stát. Chvíli chtěl dokonce utíkat, protože se lekl, že otevřel dveře přímo do vesmíru, ale pak mu došlo, že je to poměrně velká místnost. Místnost byla celá obehnána sklem, jež poskytovalo výhled na podstatnou část stanice a vesmíru. Nikdy tak velké okno neviděl a uvažoval, zda je vůbec bezpečné tam vkročit, protože zakřivené sklo přecházelo i v prosklenou podlahu. Byla to vlastně velká skleněná bublina.
Ruka se zbraní mu poklesla a on skoro omámen vešel na skleněnou podlahu. Každou chvíli čekal, že sklo praskne a on zahyne ve vesmíru, ale ten výhled mu vzal trochu soudnosti a on se chtěl prostě podívat blíže na stanici. Opět ho ohromila její rozlehlost. Viděl vlastně jen jedno z ramen, ale i tak si dokázal představit, jak monstrózní stroj to je. Když měl teď čas prohlédnout si povrch detailněji, začal rozeznávat různé detaily. Na povrchu stanice bylo rozmístěno mnoho fúzních děl, většina z nich nesla poškození z bitev. I samotný povrch stanice byl zbrázděn mnoha šrámy po střelbě. Dokonce spatřil trosky kerenské lodi starší výroby, která vyčnívala z povrchu stanice na konci jednoho z ramen. Byla zčásti zabořená v útrobách stanice a zčásti venku. Nebylo vidět, že by po nárazu vybouchla. To generálovi připomnělo kde vlastně jsou. Zamračil se, udělal několik kroků zpět a zavřel dveře. Opět se ocitl na dlouhé opuštěné chodbě. Spěšně zamířil zpět k vstupní místnosti.
Lakely s Balérií mezitím zkoumali údaje ve staničním počítači. Vedli spolu vášnivou diskuzi o záznamech, které nalezli ve staniční elektronické knihovně. Lakely básnil nad tím, že každý svazek zdejších knih je hotovým pokladem a že by měli vše zachránit. Balérie se ale snažila najít hlavně to, co hledali, a Lakelyho poznámky o záchraně celé knihovny vkusně ignorovala.
„Měli bychom se sbalit a odletět.“ vyrušil jejich debatu generál a bez jediného pohledu na ně zamířil k přechodové komoře.
Lakely i Balérie se na něj nechápavě podívali. „Ještě nemůžeme jít,“ řekl Lakely. „Vždyť jsme teprve začali,“ protestovala i Balérie.
Generál se na ně unaveně obrátil a zakroutil hlavou. „Co je vám milejší? Život, nebo ta tisíc let prošlá data?“
„No, abych řekl...“ začal mluvit Lakely, ale generál ho jasným gestem přerušil.
„Já se z vás zblázním! Mám vás chránit, tak mi trošku důvěřujte. Ve stanici je havarovaná kerenská loď a zdá se, že zde ještě mohou být, sami dobře víte, jak dlouho dokáží přežít v hibernaci a jak rádi se budí, zrovna když je někdo živý v jejich okolí. Takže se, sbalte a jdeme! Není ideální čas na boj s Kereny, jak koukám kolem sebe, je tu jen jeden voják a to je poněkud málo.“
„Dovolte mi jen stáhnout nějaká data, Snažila jsem se vybrat ty nejdůležitější, bude to jen pár minut,“ ozvala se ještě Balérie.
„Dobře, ale nanejvýš pět minut, pak prostě jdeme,“ nakázal generál, „a Lakely půjde hlídat tu chodbu. Chytej.“ Hodil po něm pulsní zbraň a šel pro části skafandrů, které si svlékli. Lakely chtěl protestovat, ale generál mu dal jasně najevo, že to nemá smysl.
Lakely se proto postavil ke dveřím u dlouhé chodby a znuděně pozoroval její útroby. Balérie hbitě jezdila prstem po dotykovém displeji a na svůj datový disk nahrávala vybraná data. Vtom se na konci dlouhé chodby objevilo světlo a po něm přišel podivný hluk a dusot utíkajících nohou.
Lakely se lekl a málem vystřelil do podlahy, kam jeho zbraň momentálně směřovala. Generál Saren naproti tomu zareagoval okamžitě. Popadl helmu skafandru, nasadil si ji na hlavu, po Balérii a Leklym hodil zbylé dvě helmy a vytáhl zbraň. V tu chvíli do místnosti dorazily první energetické svazky z pulzních zbraní. Ohromující rámus a světelné záblesky však neodradily Balérii od toho, aby si nasadila helmu a dál cosi prováděla s palubním počítačem.
Generál doběhl k Lakelymu, který stál za dveřmi skrytý před dopady energetických svazků a křečovitě svíral svoji zbraň i nadále skloněnou k zemi.
„Střílej!“ zvolal generál a vyklonil se zpoza dveří. Zaměřil vzdálené útočníky a několikrát vystřelil. Odpovědí byla mohutná střelba z druhé strany. Stará výzdoba a vybavení místnosti se tříštila a v dešti trosek Balérie stále operovala s počítačem.
„Běžte zprovoznit přechodovou komoru,“ zařval do vysílačky skafandru generál.
„Na to je pozdě. Dekomprese by trvala příliš dlouho,“ odpověděla nevzrušeně Balérie, „mezitím by se do komory určitě prostříleli.“
„Skvěle!“ odpověděl mrzutě generál, „Tak nám pojďte alespoň pomoci s obranou.“
„Mám lepší plán,“ prohlásila, stiskla ještě několik tlačítek a střelba najednou utichla.
Generál se opatrně vyklonil a uviděl, že chodba byla přibližně v půlce uzavřena dveřmi. Podíval se na Balérii, která jen pokrčila rameny a do vysílačky ve skafandru prohlásila: „Bezpečnostní vzduchotěsné dveře. Příkazu jsme si všimla, když Lakely tápal při hledání staniční knihovny,“ vysvětlila a do kapsy skafandru zasunula přenosný disk. „Bohužel,“ dodala po chvíli, „tím můj plán končí, nevím, jak ty dveře dlouho vydrží, ale je nejvyšší čas začít připravovat přechodovou komoru, bude to s chlupem.“
„Tentokrát mám lepší nápad já,“ řekl generál a ukázal jim, ať jdou za ním. Lakely se konečně trochu vzpamatoval a nejistě kráčel za svými dvěma společníky. Generál se zastavil před uzavřenými dveřmi a mávnutím rukou před senzorem je otevřel. Na konci chodby bylo slyšet bušení pulzních zbraní do uzavřených dveří.
Lakely i Balérie o krok ustoupili, když pohlédli do prostoru za dveřmi. Chvíli si mysleli, že otevřeli dveře přímo do vesmíru, ale když nezpozorovali žádné znaky dekomprese, tak si konečně všimli, že se dívají do velké vyklenuté místnosti, která je ze skla.
Lakely se otočil na generála. „Doufám, že nechcete udělat to, co si myslím?“
„Právěže chci. Aktivujte si magnetické boty, trochu se proletíme.“
Balérie neváhala ani chvilku a s vyděšeným pohledem si aktivovala magnetické boty. Lakely učinil zrovna tak. Generál pozvedl zbraň a aktivoval své boty. Ohlédl se na konec chodby a chvilku počkal. Dveře povolily a trošku se otevřely. To byl okamžik, na který čekal; hned po tom, co chodbou proletělo několik energetických paprsků ze zbraní nepřátel, generál namířil a střelil do skla vyhlídkové místnosti.
Lakely se snažil nemyslet na to, co by se stalo, kdyby je vír vzduchu a tlaku, nyní uvolněného do volného prostoru skrz roztříštěnou vyhlídkovou palubu, zanesl příliš daleko od stanice a oni by navždy třetinovou rychlostí světla putovali vesmírem. Naštěstí magnetické boty mají velký dosah a po malé chvíli se všichni tří začali pomalu snášet k povrchu stanice.
V Lakelyho komunikátoru to zapraskalo a ozval se generálův hlas. „Podívejte se dolů na stanici napravo od vás.“
Lakely se otočil a zpozoroval pohyb na povrchu stanice. Když zaostřil, zjistil, že se otáčí staniční obranná děla a snaží se je zřejmě zaměřit. Měl však větší strach o Auroru než o sebe, protože šance, že trefí je, byla vzhledem k jejich velikosti mizivá. K povrchu stanice jim zbývalo pár metrů, ale pomalost, jakou se snášeli, jim připadala bolestně nekonečná.
„Mimochodem,“ ozvala se z reproduktoru Balérie, „všimli jste si, že to nebyli Kereni, ale lidé? Tedy co jsem na tu dálku dokázala rozeznat.“
„Ano, všiml,“ odpověděl generál, „ale v současnosti máme-“ Větu už nedokončil, protože blízko něj prolétl svazek energie z pulzního staničního děla.
„Jste v pořádku?“
„Já ano,“ ozval se generál, „ale měli bychom si pospíšit k Auroře.“
Lakely se otočil na místo, kde stála jejich loď, a poněkud se zděsil.
Generál ani nestačil napřímit zbraň a už se díval do dlouhé, snad několik kilometrů, chodby, která se po otevření dveří začala probouzet k životu. Světla po obvodu zdí i na stropě se blikavě rozsvítila a odhalila neporušenou dlouhou chodbu. Byla vysoká a poměrně široká, nic, na co by generál byl zvyklý u běžných anotrepijským křižníků, kde se s místem šetřilo. Zde se jím okázale plýtvalo. Chodba byla doslova oslňující, protože architektonické pojetí prosazovalo zřejmě bílé obložení s kombinací s mléčným světlem. To však generál neobdivoval. Hledal nejmenší náznak pohybu. Když nic nespatřil, vydal se pomalu na průzkum chodby.
Dával si pozor i na to, aby zůstal na doslech vstupní místnosti, kde spolu vášnivě debatovali Lakely s Balérií. Už přemýšlel o tom, že se vrátí a prozkoumá druhé dveře, protože chodba byla nekonečná a nechtěl odejít daleko od vstupní místnosti, proto se zastavil u nejbližších dveří. Přešel k nim, opět jen přejel rukou před zámkem a dveře se okamžitě otevřely.
Generál zůstal s oněměním stát. Chvíli chtěl dokonce utíkat, protože se lekl, že otevřel dveře přímo do vesmíru, ale pak mu došlo, že je to poměrně velká místnost. Místnost byla celá obehnána sklem, jež poskytovalo výhled na podstatnou část stanice a vesmíru. Nikdy tak velké okno neviděl a uvažoval, zda je vůbec bezpečné tam vkročit, protože zakřivené sklo přecházelo i v prosklenou podlahu. Byla to vlastně velká skleněná bublina.
Ruka se zbraní mu poklesla a on skoro omámen vešel na skleněnou podlahu. Každou chvíli čekal, že sklo praskne a on zahyne ve vesmíru, ale ten výhled mu vzal trochu soudnosti a on se chtěl prostě podívat blíže na stanici. Opět ho ohromila její rozlehlost. Viděl vlastně jen jedno z ramen, ale i tak si dokázal představit, jak monstrózní stroj to je. Když měl teď čas prohlédnout si povrch detailněji, začal rozeznávat různé detaily. Na povrchu stanice bylo rozmístěno mnoho fúzních děl, většina z nich nesla poškození z bitev. I samotný povrch stanice byl zbrázděn mnoha šrámy po střelbě. Dokonce spatřil trosky kerenské lodi starší výroby, která vyčnívala z povrchu stanice na konci jednoho z ramen. Byla zčásti zabořená v útrobách stanice a zčásti venku. Nebylo vidět, že by po nárazu vybouchla. To generálovi připomnělo kde vlastně jsou. Zamračil se, udělal několik kroků zpět a zavřel dveře. Opět se ocitl na dlouhé opuštěné chodbě. Spěšně zamířil zpět k vstupní místnosti.
Lakely s Balérií mezitím zkoumali údaje ve staničním počítači. Vedli spolu vášnivou diskuzi o záznamech, které nalezli ve staniční elektronické knihovně. Lakely básnil nad tím, že každý svazek zdejších knih je hotovým pokladem a že by měli vše zachránit. Balérie se ale snažila najít hlavně to, co hledali, a Lakelyho poznámky o záchraně celé knihovny vkusně ignorovala.
„Měli bychom se sbalit a odletět.“ vyrušil jejich debatu generál a bez jediného pohledu na ně zamířil k přechodové komoře.
Lakely i Balérie se na něj nechápavě podívali. „Ještě nemůžeme jít,“ řekl Lakely. „Vždyť jsme teprve začali,“ protestovala i Balérie.
Generál se na ně unaveně obrátil a zakroutil hlavou. „Co je vám milejší? Život, nebo ta tisíc let prošlá data?“
„No, abych řekl...“ začal mluvit Lakely, ale generál ho jasným gestem přerušil.
„Já se z vás zblázním! Mám vás chránit, tak mi trošku důvěřujte. Ve stanici je havarovaná kerenská loď a zdá se, že zde ještě mohou být, sami dobře víte, jak dlouho dokáží přežít v hibernaci a jak rádi se budí, zrovna když je někdo živý v jejich okolí. Takže se, sbalte a jdeme! Není ideální čas na boj s Kereny, jak koukám kolem sebe, je tu jen jeden voják a to je poněkud málo.“
„Dovolte mi jen stáhnout nějaká data, Snažila jsem se vybrat ty nejdůležitější, bude to jen pár minut,“ ozvala se ještě Balérie.
„Dobře, ale nanejvýš pět minut, pak prostě jdeme,“ nakázal generál, „a Lakely půjde hlídat tu chodbu. Chytej.“ Hodil po něm pulsní zbraň a šel pro části skafandrů, které si svlékli. Lakely chtěl protestovat, ale generál mu dal jasně najevo, že to nemá smysl.
Lakely se proto postavil ke dveřím u dlouhé chodby a znuděně pozoroval její útroby. Balérie hbitě jezdila prstem po dotykovém displeji a na svůj datový disk nahrávala vybraná data. Vtom se na konci dlouhé chodby objevilo světlo a po něm přišel podivný hluk a dusot utíkajících nohou.
Lakely se lekl a málem vystřelil do podlahy, kam jeho zbraň momentálně směřovala. Generál Saren naproti tomu zareagoval okamžitě. Popadl helmu skafandru, nasadil si ji na hlavu, po Balérii a Leklym hodil zbylé dvě helmy a vytáhl zbraň. V tu chvíli do místnosti dorazily první energetické svazky z pulzních zbraní. Ohromující rámus a světelné záblesky však neodradily Balérii od toho, aby si nasadila helmu a dál cosi prováděla s palubním počítačem.
Generál doběhl k Lakelymu, který stál za dveřmi skrytý před dopady energetických svazků a křečovitě svíral svoji zbraň i nadále skloněnou k zemi.
„Střílej!“ zvolal generál a vyklonil se zpoza dveří. Zaměřil vzdálené útočníky a několikrát vystřelil. Odpovědí byla mohutná střelba z druhé strany. Stará výzdoba a vybavení místnosti se tříštila a v dešti trosek Balérie stále operovala s počítačem.
„Běžte zprovoznit přechodovou komoru,“ zařval do vysílačky skafandru generál.
„Na to je pozdě. Dekomprese by trvala příliš dlouho,“ odpověděla nevzrušeně Balérie, „mezitím by se do komory určitě prostříleli.“
„Skvěle!“ odpověděl mrzutě generál, „Tak nám pojďte alespoň pomoci s obranou.“
„Mám lepší plán,“ prohlásila, stiskla ještě několik tlačítek a střelba najednou utichla.
Generál se opatrně vyklonil a uviděl, že chodba byla přibližně v půlce uzavřena dveřmi. Podíval se na Balérii, která jen pokrčila rameny a do vysílačky ve skafandru prohlásila: „Bezpečnostní vzduchotěsné dveře. Příkazu jsme si všimla, když Lakely tápal při hledání staniční knihovny,“ vysvětlila a do kapsy skafandru zasunula přenosný disk. „Bohužel,“ dodala po chvíli, „tím můj plán končí, nevím, jak ty dveře dlouho vydrží, ale je nejvyšší čas začít připravovat přechodovou komoru, bude to s chlupem.“
„Tentokrát mám lepší nápad já,“ řekl generál a ukázal jim, ať jdou za ním. Lakely se konečně trochu vzpamatoval a nejistě kráčel za svými dvěma společníky. Generál se zastavil před uzavřenými dveřmi a mávnutím rukou před senzorem je otevřel. Na konci chodby bylo slyšet bušení pulzních zbraní do uzavřených dveří.
Lakely i Balérie o krok ustoupili, když pohlédli do prostoru za dveřmi. Chvíli si mysleli, že otevřeli dveře přímo do vesmíru, ale když nezpozorovali žádné znaky dekomprese, tak si konečně všimli, že se dívají do velké vyklenuté místnosti, která je ze skla.
Lakely se otočil na generála. „Doufám, že nechcete udělat to, co si myslím?“
„Právěže chci. Aktivujte si magnetické boty, trochu se proletíme.“
Balérie neváhala ani chvilku a s vyděšeným pohledem si aktivovala magnetické boty. Lakely učinil zrovna tak. Generál pozvedl zbraň a aktivoval své boty. Ohlédl se na konec chodby a chvilku počkal. Dveře povolily a trošku se otevřely. To byl okamžik, na který čekal; hned po tom, co chodbou proletělo několik energetických paprsků ze zbraní nepřátel, generál namířil a střelil do skla vyhlídkové místnosti.
Lakely se snažil nemyslet na to, co by se stalo, kdyby je vír vzduchu a tlaku, nyní uvolněného do volného prostoru skrz roztříštěnou vyhlídkovou palubu, zanesl příliš daleko od stanice a oni by navždy třetinovou rychlostí světla putovali vesmírem. Naštěstí magnetické boty mají velký dosah a po malé chvíli se všichni tří začali pomalu snášet k povrchu stanice.
V Lakelyho komunikátoru to zapraskalo a ozval se generálův hlas. „Podívejte se dolů na stanici napravo od vás.“
Lakely se otočil a zpozoroval pohyb na povrchu stanice. Když zaostřil, zjistil, že se otáčí staniční obranná děla a snaží se je zřejmě zaměřit. Měl však větší strach o Auroru než o sebe, protože šance, že trefí je, byla vzhledem k jejich velikosti mizivá. K povrchu stanice jim zbývalo pár metrů, ale pomalost, jakou se snášeli, jim připadala bolestně nekonečná.
„Mimochodem,“ ozvala se z reproduktoru Balérie, „všimli jste si, že to nebyli Kereni, ale lidé? Tedy co jsem na tu dálku dokázala rozeznat.“
„Ano, všiml,“ odpověděl generál, „ale v současnosti máme-“ Větu už nedokončil, protože blízko něj prolétl svazek energie z pulzního staničního děla.
„Jste v pořádku?“
„Já ano,“ ozval se generál, „ale měli bychom si pospíšit k Auroře.“
Lakely se otočil na místo, kde stála jejich loď, a poněkud se zděsil.
Autor: Lukáš Houška
Korekce: Alissa
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář