Lakely Dorton: Zápis druhý
Zápis druhý: Děravá knihovna
„Ahoj, Lakely,“ ozval se známý dívčí hlas. Lakely se otočil a srdce mu poskočilo. Baléria se nedbale opírala o jeden z regálů plných dataknih a příjemně, až šibalsky, se usmívala. „Chtěl jsi poradit? Není snad něco v pořádku s databází knihovny?“
Lakely si ještě chvíli prohlížel Balérii, než odpověděl. Znal ji už několik let, co stejně jako ona chodil na dlouhá odpoledne do knihovny probírat se dataknihami. Ona zde však už pracovala, což se Lakelymu zamlouvalo. Nikdy se o druhé pohlaví příliš nezajímal, ale její hluboké hnědé oči, dech beroucí úsměv a hlavně její osobnost ho nějak oslovily. Nedal jí to nikdy najevo, i když si občas říkal, že ty jeho občasné tupé pohledy směřující do jejích očí musí být výmluvné. Baléria se s ním však dál ráda setkávala a na nic se neptala. Lakelyho to na jednu stranu mrzelo, na druhou však byl rád, že nemusí tohle řešit. Prostě se cítil pevněji v astrofyzice a a politologii než ve vyznávaní citů Balérii.
„Vlastně jo,“ konečně odpověděl a uhnul pohledem. Pomalu se v jejích očích začal topit a zřejmě to bylo poznat. „Hledal jsem knihy o jednom mytologickém tématu a žádné tu nejsou.“
Balérie se usmála a zeptala se na logickou otázku. „A je to téma správně podáno, není to jen nějaký barový výmysl?“
„Já a bary?“ odfrkl si Lakely. Balérie se jen usmála a vybídla ho k dalšímu vysvětlení. „Dostala se mi do rukou jedna datakniha z Andorské knihovny...“
„Jak se ti to povedlo?“ přerušila ho Balérie. „Andorská knihovna a její dataknihy už samy o sobě jsou takřka mýty,“
„To je na dlouho, není to podstatné,“ odbyl ji, „mám ji od jednoho dobrého přítele a mluví se v ní o první planetě.“
Baléria se zamračila. „Jak to myslíš? První planeta? Hledáš pojednání o hlavním městem staré říše?“
„Ne, ty mi nerozumíš,“ zastavil ji v dalších dedukcích, „myslel jsem, že zrovna o tomhle budeš něco vědět. Mytologie a dávná historie jsou přece tvými obory. Jedná se o legendu jediné planety, ze které přišli všichni lidé.“
Baléria nic neříkala. Pouze si podezíravým pohledem prohlížela Lakelyho. „O tom už jsem slyšela,“ odpověděla pomalu, „ovšem to je téma, které v této knihovně jen těžko najdeš. Bude tady sotva pár dataknih. Bylo v módě před mnoha staletími, dnes už jsem o něm dlouho neslyšela. Je to dost bulvární téma, kterému se seriózní odborníci nevěnují.“
Lakely chvíli nic neříkal. Bylo zajímavé slyšet o mytologické otázce mluvit Balérii takhle věcně a nezaujatě. Avšak problém byl jinde. „Tady dle databáze není ani jediný svazek, který by se tomu věnoval.“
Baléria se zamračila a hbitě se ocitla vedle Lakelyho. Její prsty rychle přejely několik položek na dotekovém průhledném displeji počítače databáze knihovny. „To je divné,“ konstatovala, „já sama jsem měla jednu dataknihu půjčenou, když jsem byla malá.“
„Takže tu nějaké knihy byly?“
„No samozřejmě,“ řekla, napůl nevnímajíc, „byla tu jedna sekce s těmito knihami, ale databáze říká, že taková sekce nikdy neexistovala.“
„Chyba v systému?“
„Možná,“ odpověděla a dál procházela - nyní už vnitřní - systémy databáze.
„To je divné,“ řekla po chvíli, „tady se píše, že v celé historii knihovny nebyla nikdy taková položka vytvořena. Tedy stručně řečeno, neexistují a neexistovaly žádné záznamy o jediné planetě zrodu, jak se ta složka jmenovala, a tím jsem si jistá.“
Lakely se ponořil do myšlenek. Vzpomněl si, co mu říkal jeho otec, když mu předával knihu o planetě zrodu. Říkal, že kolem tohoto tématu se točí mnoho špatného a že se s objevováním pravdy může stát i mnoho nepříjemných věcí. Nevěřil tomu, ale asi na tom něco bude.
Balérie odešla za vedením knihovny. Lakely se rozhodl jít raději domů. Opustil halu, která snad ani neměla stěny a ve které kilometry dlouhé uličky modře zářících polic sahaly až kam oko pohlédlo. Prošel přes vznosnou vstupní halu, jejíž strop byl klenutý a byl na něm ztvárněný obraz vesmíru, který byl viditelný z této planety, i s vyznačenými obyvatelnými světy a pojmenovanými slunci. Ocitl se na chodníku před knihovou a rozhodl se, že se půjde projít.
Chodník před Baretronským vládním palácem byl opět plný lidí, proložených směskou zajímavých, i ne zrovna hezkých návštěvníků z jiných planet. Nebylo to nic divného. Baretron byl multikulturním centrem už od dávných dob. Antrepijci byli snášenliví lidé, kteří věděli, že bohatství, síla a sláva Anotrepije tkví právě v národnostní snášenlivosti zdejší kultury. V poslední době už to sice nebylo tak neochvějné tvrzení, protože utečenci z jiných planet byli dost často chudí a přišli sem hledat práci, ale i tak si celá Anotrpije držela svůj vysoký standart.
Lakely byl ponořen do svých myšlenek, a i kdyby nebyl, tohle by si vůbec neuvědomoval. To, že v hlavním městě bylo mnoho jiných stvoření, krom lidé, bylo zcela běžným úkazem - jako že se ráno objeví na obloze slunce. Byly tu však jiné věci, které Lakelyho velice zaujaly. Například mazání dataknih z databáze Baretronské knihovny. Zdejší knihovna patřila k nejvýznamnějším v galaxii a nikdy by si nikdo oficiálně nedovolil smazat jedinou informaci. Na tom byla z velké části také vystavěna image této knihovny. Chlubili se tím, že za posledních čtyři a půl tisíce let nesmazali ani jednu dataknihu.
O to bylo vše záhadnější. Jasně z toho vyplývalo, že někomu hodně záleželo na smazání všech stop, které směřovaly k planetě zrodu. To jen potvrzovalo to, co v Lakelyho výzkumech tak dlouho narušovalo shánění informací. Všechny možné pověsti o původu, zázračné zbrani i kultuře, která nahradí tu současnou, a o tom, že existují jedinci, kteří by obětovali život, aby to vše zmizelo z lidského vědomí, zřejmě mohly mít pravdivý podklad.
Lakely se rozhodl, že pojede domů. Nasedl na nejbližší zastávce magnetické dráhy. Vystoupil u svého oblíbeného parku, který rychle prošel a na parkovišti si vypůjčil veřejné přibližovadlo - Malý dopravní prostředek, který vás dovezle až k domu. Zde pak buď samy odjely na jedno z centrálních parkovišti, která byla umístěna po celém městě, nebo si je mohl někdo půjčit a odjet s nimi do města.
Rodinný dům rodu Dortonů byl jiný, než všechny ostatní ve městě. Naprosto ignoroval trend stavění domů zabírajících co nejméně místa a svojí rozlehlou zahradou s mnoha vodními plochami a velkým a rozložitým domem byl ztělesněním nabubřelé okázalosti pro všechny racionálně přemýšlející obyvatele této planety.
Lakely si sedl k malému jezírku, kde sedával už od dětství a kde několik krásných odpolední prožil ve společnosti Balérie, než byla tolik zaneprázdněna prací v knihovně. Nechal své myšlenky volně plynout a rozjímal nad událostmi posledních dnů. Pak zavřel oči a nechal se unášet šuměním malého vodopádu, ústícího do jezírka. Odpoledne pokročilo a Lakely se konečně vydal do útrob mohutného domu. Zrovna vcházel na verandu lemovanou vysokými sloupy z vznosného kamene, když se ze dveří doslova vyřítil Kentram – Lakelyho otec.
„Tady jsi! Hledal jsem tě, potřebuji pomoc!“ řekl a popadl Lakelyho za ramena, až Lakely málem upadl, vyrovnal však krok a šel vedle něj.
„Co se děje?“ chtěl vědět, ale Kentram nic neřekl a pádil k vozu, který akorát dojel k domu. Nasedl a počkal, až doběhne Lakely. Hned poté vyrazili.
„Kam jedeme?“ chtěl aspoň něco vědět.
„Jedeme na kosmodrom, potřebuji pomoc s raněnými a obhlédnutím škod, bude potřeba každá ruka.“
„Lakely se zamračil. Proč zrovna on má pomáhat poškozené lodi. A proč vůbec jeho otec? O to se postarají na kosmodromu. Kentram pochopil Lakelyho zamračený pohled a když naprogramoval vozidlo, které už jelo samo, dal se konečně do vysvětlování.
„Nejde o jednu loď,“ řekl a otřel si pot z čela, jeho výraz byl skutečně zoufalý. „Dobře víš, že po tom, co nás začali Kerenové napadat stále častěji, jsme přijali jistá opatření. Tedy já a několik dalších obchodníků.“
„Jistě, začali jste létat ve formacích, abyste se jim líp ubránili.“
„Přesně - a to byla chyba,“ řekl odevzdaně a pokračoval. „Před týdnem jsme já a tři další největší obchodníci vyslali formaci lodí. Já tam měl osm velkých nákladních lodí a letělo ještě dalších dvanáct plavidel. Riskovali jsme takto velkou formaci, protože jsme převáželi cenné věci a zbraně a mysleli si, že takto si na nás žádný potulní Kerenové netroufnou.“ ukončil odevzdaně.
Lakely se zamračil ještě víc. „Chceš říct, že nějaká kerenská horda si trumfla na dvacet anotrepijských lodí?“
„Kdyby jen nějaká horda potulných tlup Kerenů,“ vzdychl, „ale přímo kerenská národní flotila. Blokují teď všechny obchodní trasy do Anotrepije.“ Lakely nic neříkal, v jeho očích byl vidět strach, bylo jasné co to znamená.
„Vojenská blokáda?“ vydechl nakonec. Kentram jen smutně přikývl.
Autor: Lukáš Houška
Korekce: Alissa