Lakely Dorton: Zápis dvacátý
Zápis dvacátý: Nejvyšší porada
Prostorná pracovna admirála Kybrta nyní působila klaustrofobní dojem. Admirál nervózně přecházel po posledním kousku místa, co tu zbyl. Všude kolem něj stáli lidé v uniformách, společenských oděvech i pracovních vestách. Lakely seděl na židli před mohutným stolem z umělého dřeva a cítil se skutečně nejistě. Cítil však jistou úlevu, protože se zdálo, že aspoň část faktu, které teď vstřebávala posádka stanice, potvrzuje to, co jim tu celou dobu říkal.
Výrazy lidí stojících kolem byly rozporuplné. Vysoký obtloustlý muž stojící rovnou za stolem admirála se tvářil nepřístupně a úspěšně se vyhýbal pohledu jak na Lakelyho, tak na kohokoli dalšího. Zato dvě ženy nalevo od stolu si pořád něco šeptaly do ucha a ustaranými pohledy neustále pokukovaly po Lakelym. Jiní lidé z Lakelyho nespouštěli oči.
Admirál se zastavil před Lakelym a chvíli na něj pohlížel pohledem, jakým se asi dívá učitel na žáka, kterého podezírá, že podpálil školu.
„Musím uznat,“ řekl admirál ledově klidným hlasem, i když bylo jasné, že to v něm musí vřít, „že to vše, co jsme viděli, nebylo příliš přesvědčivé. Je tedy fakt, že vytvořit tak rozsáhlou síť, kam umístíte tolik podivných informací, by byl zdlouhavý proces a jistě by to byl jeden z nejlepších špionážních zastíracích manévrů, ale jsou to jen data a ty se dají zfalšovat.“
Lakely chtěl něco říci, ale generál ho jasným gestem ruky umlčel.
„Nicméně,“ pokračoval, „napadlo mě - když jste se odvolával na tak pevný rok a tolikrát nám vysvětloval, z jakého roku jsme my a kolik doby už uběhlo - že jediná možnost jak definitivně vyvrátit vaše tvrzení, by bylo porovnat polohy hvězd. Pokud byste měl pravdu, naše počítače by dokázaly podle aktuální polohy propočítat předpokládané rozložení hvězd i jejich další pohyb na několik tisíc let dopředu.“
Admirál se odmlčel a Lakely této chvíle využil.
„A ověřili jste to?“
Admirál zakroutil hlavou a snad se i pousmál. „Musíte dobře vědět, že na něco takového je potřeba skutečně hodně energie a dokonce i čas. I s našimi počítači to bude trvat několik hodin, než bude propočítána výsledná poloha hvězd v daném místě a odhad jaký je rok.“
Lakely zaváhal a pak se zeptal. „A my snad nemáme čas?“
Vysoký obtloustlý muž za admirálem vydal chrčivý zvuk, jenž měl zřejmě znamenat posměšné odfrknutí. Admirál se vzpřímil a vůbec si tohoto projevu nevšímal.
„To je otázka, která by vás mohla rovnou odsoudit k smrti,“ pokračoval admirál, „protože za několik hodin má začít útok na Anotrepii a tohle by bylo jen zdržování a případný dostatek času pro Anotrepii, aby se mohla připravit na svůj protiúder, pokud už o nás nevědí.“
„Ale, vždyť Anotrepie je obsazena kerenskými-“ rázným gestem byla Lakelyho slova umlčena.
„Jistě, to tvrdíte vy, musíte uznat, že ve vašem postavení to zní dost nevěrohodně. Nicméně jsem se rozhodl vaši teorii ověřit.“
„Je to jen ztráta času,“ ozval se hrubý chrochtavý hlas za zády admirála.
Admirál, aniž by se otočil, stroze odpověděl: „Je to můj rozkaz a ani to nenaruší naše plány.“
Vysoký obtloustlý muž přešel vedle admirála a tlustým ukazováčkem ukázal na Lakelyho.
„O tom, že tenhle člověk je špeh, snad není potřeba ani přemýšlet. Měli bychom ho rovnou popravit a nenechávat se zmást jeho řečmi, beztak to vše zní jako dobře vymyšlená pohádka! A pokud to je špeh, o čemž jsem pevně přesvědčen, tak mu právě vychází jeho plán nás zdržovat. Dávno se měly připravovat jednotky k útoku a my tu zatím řešíme tyhle nesmysly!“
Admirál se na muže otočil a stále stejně klidným hlasem odpověděl, jeho pravé víčko však začalo pocukávat a dávalo najevo, že se opravdu drží, aby nevybouchl.
„Nějak jsem přeslechl slůvko, pane. Generále Mortne, oceňuji vaši horlivost ve snaze zničit Anotrepii, ale budete se i nadále muset řídit tím, že já sem váš velitel, a pokud možno byste také mohl používat trošku svých vojenských smyslů a neřídit se jen vztekem. Ověření toho, zda je Anotrepie pod útokem, je otázka následujících deseti minut. Rozkaz byl už vydán. Do té doby bychom neměli vyloučit žádnou možnost. Pokud je na té planetě celá kerenská flotila, byl by náš útok byl zcela zbytečný.“
Generál Mortn zrudl, ale řekl jen: „Ano, pane.“ A ustoupil za admirála.
„Teď prosím všechny o trpělivost. Abyste nikdo neříkal, že nejste ochuzen o informace, tak za deset minut budete informováni o aktuálním dálkovém průzkumu Anotrepie, to by mohlo leccos prozradit.“
Admirál se posadil před Lakelyho, zaklesl prsty své ruky do prstů druhé a opřel si o ně hlavu. Trpělivě čekal, než přijdou požadovaná data. Nikdo v místnosti nepromluvil, jediné, co zde bylo jasně patrné, bylo napětí.
Bylo to snad nejdelších deset minut, co Lakely prožil. I když deset minut byl poměrně nepřesný časový údaj, pravděpodobně to bylo méně. Celou tu dobu však Lakely cítil nenávistné pohledy z celého okolí. Zjistil, že se začíná potit a to určitě neprospěje celkovému dojmu. Admirál seděl před ním, ale díval se na displej počítače zabudovaného v desce stolu.
Lakely leknutím nadskočil, když admirál zničehonic stiskl tlačítko na stole. Dveře za Lakelym se otevřely a do místnosti vběhl malý muž s neoholenou tváří. Admirálovi předal datový modul a zase zmizel.
Admirál zasunul datový modul do počítačového portu, kdesi pod stolem a na displeji se rozzářilo několik tabulek a dlouhých řad čísel a obrázků. Nikdo v místnosti se stále nijak neprojevil, ale na lidech bylo poznat napětí a zvědavost. Admirál procházel data a neustále mu na displeji naskakovaly nové a nové tabulky.
„Generále Mortne a poručíku Kadensky, pojďte se podívat, to by vás mohlo zajímat.“
Oba jmenovaní přišli ke stolu a nahnuli se nad displej. Poručík se podíval na generála, který si posměšně odfrkl a poodešel opět za admirála.
Admirál se postavil a začal opět přecházet po malém kousku volného prostoru. Když promluvil, nesměřoval svá slova Lakelymu, ale všem kolem.
„Vážení, máme tu problém,“ začal stále klidným hlasem admirál. „O tom, že Anotrepii obsadili Kereni, není z přijatých dat pochyb. Dle měření a dálkového průzkumu je značná část planety zabalená v kouřovém oblaku a vyzařující radiace ukazuje na značně zničující podmínky přímo na planetě. Krom toho jsme zaznamenali vysílání na různých kerenských frekvencích a v jejich jazyce.“ Admirál se odmlčel a přešel za židli, kde seděl Lakely. Čelem ke všem přítomným řekl: „Je vám naprosto jasné, že vzhledem k těmto novým zjištěním musíme přehodnotit náš plán. Zaujměte každý svou pozici a připravte se na nové rozkazy. Stanice bude zpomalena, abychom stačili upravit obraná opatření a stanice tak byla schopna bojovat s Kereny, stejně už o nás budou vědět. Ve jménu Říše a císaře, vykonáme všechny nám dané rozkazy!“ Ukončil proslov admirál.
Lakely byl zmaten z toho, co právě slyšel, ale zatím nic neřekl. Pozoroval, jak se vyprazdňuje pracovna, jak na něj někteří i nadále koukají nenávistnými pohledy, a vůbec netušil, jestli si právě teď pomohl, nebo je ve stejně špatné situaci. Měl neblahé tušení, že to bude spíše to druhé.
Poslední šel generál Mortn. Zastavil se těsně před dveřmi a nechal je zavřít. Sotva se dveře zavřely, otočil se na admirála Kybrta.
„Pane,“ začal rádoby zdvořile, „je vám doufám jasné, že vaše chování by se mohlo považovat za velezradu! Porušujete přímý rozkaz císaře, to, že nezaútočíme, může být největší chyba, kterou lze udělat! Císař nás poslal zničit Anotrepii a zatím se mi zdá, že podléháte lžím jejich špiónů. Je to naprosto nepřípustné. Klidně bych vás mohl označit za špióna, stejného jako je tady ten mladík, co se tváří, že ničemu nerozumí!“
Admirál se během slovního výlevu generála pomalu posadil na židli za svůj stůl, uvelebil se a bez jediného záchvěvu mimických svalů počkal, až generál domluví. Když skončil, klidně odpověděl chladným, bezvýrazným hlasem.
„Generále Mortne, kdybychom se řídili všemi pravidly a rozkazy nám danými, tak bych nejprve musel zavřít já vás za přímé neuposlechnutí rozkazu a zpochybňování, už opět, moji autority.“ Na chvíli se odmlčel a pokračoval. Generál mezitím nabýval nachově rudých odstínů a po čele mu stékal pot.
„Nejdříve bych rád podotkl, že rozkaz zněl zajmout flotilu říše, nikoli zničit Anotrepii. Vaše touha po krvi je všeobecně známá a já vám, hned když jsme vyráželi, jasně řekl, že já jí tolerovat nebudu. Rozhodně ne touhu po lidské krvi. Kerenů jistě potkáte ještě mnoho a tam si budete moc ukojit své choutky.“
Lakely každou chvíli čekal, že generál sáhne po zbrani, kterou měl za opaskem a admirála zastřelí. Nicméně klidný výraz v admirálově tváři prozrazoval, že si je naprosto jistý, že se nic podobného nestane. Obě ruce měl položené na stole a tak nemohl ani mít připravenou zbraň pod stolem. Vyzařující autorita a jistota Lakelyho skutečně uchvacovala. Mezitím admirál pokračoval.
„Vysvětlím vám, proč jsem vydal své rozkazy, i přesto, že bych to dělat nemusel a i přesto, že byste na to měl přijít sám.
Pokud planetu obsadili Kereni, o čemž jasně svědčí dálkový průzkum a pochybuji, že by to Anotrepie dokázala sabotovat. Tudíž naše mise se zkomplikovala, nejen že musíme vypracovat zcela jinou strategii útoku, ale my nemáme ani primární cíl. Flotila Anotrepie bude buď zničena, nebo se bude nacházet někde úplně mimo planetu, v bezpečí před Kereny.
Navíc bohužel musím přiznat, že něco není v pořádku. A tím myslím teorie pana Lakelyho. Zdá se, že buď jsme měli naprosto špatné zprávy o kerenském postupu, nebo je Kerenů mnohem více, než jsme si mysleli. To, že obsadili Anotrepii, je ve značném rozporu se vším, co jsme o nich věděli. Většina jejich flotily bojovala o centrální části galaxie a soustředila se na Atoméru, který jsme stále dobře monitorovali.
Je tedy jasné, že tady něco nehraje, a protože nevím co, musíme před postupem prověřit vše. A to i teorie pana Lakelyho.“
Rozhostilo se ticho. Lakely pozoroval třesoucí se ruku generála. Po chvíli zaznělo z úst generála velice nevýrazné „ano, pane“. Následně se otočil a odešel z pracovny. Lakely tam zůstal s admirálem sám.
Z admirálovy tváře zmizelo trochu neprostupnosti a na Lakelyho se podíval snad i trochu unaveným pohledem.
„Děláte nám tu pěkné problémy,“ řekl klidným hlasem a postavil se, „ale nyní nám zbyl čas na ověření vaši teorie. Technici už připravují mapovací počítače a za dvě hodiny bychom mohli mít výpočty přesunu hvězd. Tak zjistíme, co je za rok. Zatím vás odvedou i s vašimi přáteli do vlastní kajuty. Nepokoušejte se o cokoli, co by se vymykalo pojmu čekání, jinak vás stráž má rozkaz zadržet jakýmikoli prostředky.“
Lakelymu se ulevilo. Hlavně z toho, že opět uvidí Balérii. Podíval se na admirála a řekl.
„Děkuji vám za důvěru.“
Admirál se na něj podíval a přes neprostupný výraz jen řekl:
„Zdaleka jste nezískal moji důvěru. Na tu jste si vybral velice špatnou historku a velice špatnou dobu. Pokud nemáte pravdu, tak dopadnete špatně, pokud ano, nedopadnete zřejmě o mnoho lépe.“
Lakely se chtěl zeptat, jak to vlastně myslel, ale admirál mu už nedal možnost. Předal ho strážím za dveřmi a sám zmizel ve své pracovně.
Autor: Lukáš Houška
Korekce: Alissa
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář