Jdi na obsah Jdi na menu
 


Lakely Dorton: Zápis jedenáctý

Zápis jedenáctý: Odkaz minulosti

aurora-kokpit-color-complet-2.jpg„Už přijímám data, zatím jsou stále dost daleko,“ říkal zrovna Lakely. Seděl za terminálem navigátora a sledoval údaje na displeji.
„To neletí k nám,“ řekl poměrně potichu generál.
„Co tím myslíte?“
„Co říkají údaje?“ generál nevěnoval pozornost Lakelyho dotazu.
   Lakely chvíli mlčel a studoval příchozí informace. Trošku litoval, že nesedí v novější lodi. Dálkové senzory těchto lodí si zkrátka dávaly na čas a neuváděly úplně všechna data, nicméně to, co se ukázalo, bylo dost zajímavé. „Zatím mám rozměry, zdá se...“ Lakely se odmlčel.
„Něco se vám nezdá?“
„Ano, vlastně já nevím...“ Lakely se na chvíli odmlčel, „je normální, aby loď měla rozměry 25x12x5 kilometrů? Navíc to má velice zajímavou strukturu. Nejen, že je členitá, ale celkově to vytváří jakýsi obrazec, který rozhodně není určený pro vstup do atmosféry. Tenhle kolos by se prostě musel rozpadnout.“
   Generál chvíli mlčel. „Víte,“ řekl nakonec, „tohle rozhodně není kosmická loď.“ Na předním skle můstku Aurory se mu začal zobrazovat přibližný obraz celého objektu.
„Co to tedy může být? Na orbitální stanici tomu schází planeta, na které by to mohlo být a i kdyby, tak je to příliš velké.“ Lakely stále zíral na údaje na displeji, jak se zjasňovaly příchozí informace, tak mu připadaly stále méně uvěřitelné.
   Na předním holografickém průhledu z můstku Aurory se už vykreslil poměrně podrobný obraz vzdáleného objektu. Šestiboká základna, ze které vybíhalo šest ramen, zakončených dalšími šestibokými strukturami. Celé to vypadalo jako skupina šesti malých a jednoho velkého ostrovu, jenž spojují masivní mosty.
„To je neuvěřitelné,“ promluvila Balérie, koukaje na čím dál více jasnější obraz na předním skle. „Generále, vy víte co by to mohlo být?“
„Slyšeli jste někdy o velkých obchodních stanicích starého císařství?“ nadhodil generál.
„Jistě,“ zvedl hlavu od terminálu Lakely a pochybovačně se podíval na generála, „to jsou přeci jen legendy. To není jako planeta zrodu. To je stále jen planeta, ale tohle je obrovská o neskutečných rozměrech. Povídalo se dokonce i o stanicích, plujících prostorem, jenž byly velké jako města a mnohdy na nich byly i samostatné kultury, které ovládaly místní obchod. Prý se na nich skrývají velké poklady, jindy zase velké nebezpečí a zblázněné posádky, popřípadě předsunuté základny Kerenů. Avšak nikdy jsme tomu nevěřil, zdá se to být nemožné.“
„Jak vidíte, tady máte hmatatelný důkaz o opaku. Už vám přišly údaje o záření a signálech?“
„Ano,“ Lakely si chvíli prohlížel data, „zdá se, že žádné radiové signály ze struktury nevycházejí. Avšak zaznamenal jsem energetické abnormality a slabou radioaktivitu.“
„Proč to není v mapách? Nejsme tak daleko od Anotrepie,“ zauvažovala Balérie.
Generál se pootočil na velitelském křesle a pohlédl na ni. „Pamatujete si, jak jsme se bavili o nové navigaci a cestování anotrepijských lodí?“
„Jistě.“
„A to je ten důvod. Dnes se skáče hyperprostorem rovnou od planety k planetě a nemusí se nikam odlétat, že, pane Lakely.“
„Také mě to už napadlo. Navíc, už skoro druhý den letíme mimo gravitační abnormality soustavy. Pravděpodobně nikdo tak daleko neletěl. Blížíme se do prázdného meziplanetárního prostoru, kde se předpokládá, že není vůbec nic. Já bych zde nečekal ani obchodní stanici, pokud to tedy je obchodní stanice.“
„Je to už více jak dvanáct set let od pádu císařství. Tahle stanice může být opuštěna mnohem déle a navíc se mohla nacházet úplně jinde, za tu dobu mohla doletět právě až jsem. A to mě tak napadá, jak rychle se pohybuje?“
Lakely se chvíli probíral údaji na terminálu, než promluvil. „Dost rychle,“ ještě jednou zkontroloval údaje, „Je to přes sto tisíc kilometrů za sekundu.“
„Třetinová rychlost světla?“ nevěřícně se zeptal generál, „To je trochu moc, na mimohyperprostorové cestování.“
„To je. Měl jsem si všimnout už dříve, že se tak rychle blíží k nám. Bude to oříšek, pokud tam budeme chtít přistát.“
   Generál se otočil na Lakelyho a chvíli mlčel, když promluvil, jeho hlas zněl tiše a klidně. „Nevím, zda je dobrý nápad tam přistávat. Říkal jsem, že vás budu podporovat ve vašem výzkumu, ale jen pokud budeme létat po bezpečných místech. Přes tisíc let stará obchodní stanice z dob císařství mi nepřipadá jako bezpečné místo. Když pominu poměrně nestabilní strukturu celého objektu, v důsledku jejího stáří, vyvstává tu to, že i kdyby tam byla atmosféra, mohou se tam nacházet neznámé nemoci, popřípadě jiná nebezpečí.“
„Na druhou stranu,“ zvolna odpověděl Lakely, „je to pro nás ideální začátek našeho výzkumu. Je to zakonzervovaná historie a mohlo by nám to poskytnout mnoho cenných informací, nehledě na to, že mapové záznamy staré říše byly mnohem podrobnější než ty naše a díky tomu bychom mohli získat informace o spoustě planet, kde bychom se mohli ukrýt.“
Generál chvíli mlčel. Nakonec se otočil zpět k hlavnímu oknu a sledoval už do detailu vykreslenou obchodní stanici. Údaje ukazovaly nejen úctyhodné rozměry, ale i různé energetické záznamy z různých částí stanice. Zdálo se, že je tam stále dostatek energie. Nakonec jen řekl. „Dobře, v tom případě pojďte na chvíli do mé kajuty. Potřebuji vás naučit zacházet se zbraněmi.“

   Ukázalo se, že generál měl v nákladním vznášedle cestovní tašku plnou výzbroje. Bylo to nakonec logické, když utíkali z obléhané planety. Dal každému malou ruční pulsní zbraň, jenž byla běžně dostupná i v obchodech Anotrepije. Nejenže dokázala účinně zabít na dálku poměrně nízkým energetickým výbojem, ale dokázala také jen omráčit. Byly velice oblíbené, kvůli jejich malým rozměrům a dlouhé výdrži baterie.
   Lakely už jí párkrát v ruce držel. Jeho otec ho s ní kdysi učil střílet, když si ještě myslel, že z jeho syna bude také obchodník, ale po vystudování univerzity už Lakely nikdy zbraň nedržel. Avšak osvojení jejich funkcí bylo poměrně jednoduché a po základní instruktáži ji plně zvládal.
Balérii se nejdříve myšlenka držení zbraně vůbec nelíbila. Nakonec přiznala, že nikdy žádnou zbraň v ruce nedržela. Generál ji vysvětlil základní nastavení zbraně, jenž přes její jednoduchost bylo přeci jen složitější. Nabízela mnoho přednastavených stupňů účinnosti paprsku. Nakonec i ona však vše zvládla.

   Stanice se k nim nezadržitelně blížila. Zbývala však ještě skoro hodina, než měl přijít složitý přistávací manévr. Momentálně se Aurora otočila a nabírala rychlost opačným směrem, než kterým původně letěli, a snažila se tak vyrovnat rychlost se stanicí. Byl to generálův nápad. Aurora by nikdy nedosáhla takto vysoké rychlosti za akceptovatelnou dobu a proto bylo nutné zákony fyziky trošku obejít.
   Generál proto navrhl, že se za zbývající hodinu pokusí třikrát skočit hyperprostorem. Aurora totiž před každým skokem nabrala prvotní impuls, který má u lodí vyrovnávat gravitační síly hyperprostorového okna. A právě při každém náběhu dochází k velkému krátkodobému zvýšení rychlosti, která by se pomocí klasických motorů nedala vyvinout v tak krátké době. A právě tři nedokončené skoky poskytovaly právě tolik potřebné zrychlení pro vyrovnání rychlosti se stanicí.

   Lakely a Balérie byli zrovna v Lakelyho kajutě. Lakely seděl na posteli a srovnával si do svého batohu záznamové zařízení a elektronický poznámkový blok. Navíc si oba sundavali poslední součástky z lehkého skafandru, který si chtěli vyzkoušet před tím, než ho použijí na stanici. Balérie akorát položila návleky na nohy vedle židle a posadila se. Podívala se na Lakelyho, který se stále pral s elektronickým zápisníkem, jenž se mu nemohl vejít do batohu, jenž určitě obsahoval pro jejich výpravu spoustu nepodstatných věcí.
„Co si myslíš o Sarenovi?“ zeptala se.
Lakely po posledním pokusu vytáhl zápisník a položil ho na postel. Rukama se opřel o kolena a pohlédl na Balérii. „Jak to myslíš?“
„No, připadá mi, že na vojáka je až moc nadšený do našeho výzkumu, i přesto, že jsme mu takřka nevysvětlili, o co jde, a ani my vlastně nevíme, co přesně hledáme. Přesto nás v tom podporuje. Navíc se vůbec nezdá, že by se chtěl v nejbližší době podívat na nějakou záchranou planetu.“
Lakely o tom zauvažoval. Něco na tom bylo, ale někdy mu Balérie připadala až přespříliš podezíravá. „Balérie, máš pravdu. Také mi nepřipadá úplně normální, aby voják projevoval takový zájem o věci, které by i akademická obec Anotrepije s radostí ignorovala, ale zachránil nás z planety a já mu nemám důvod nedůvěřovat.“
„To jsi celý ty,“ zakroutila hlavou. „Tvá slepá důvěra v lidi a tvůj hrozný zvyk hledat v každém to dobré a tím přehlížet ty skutečnosti, jenž poukazují na špatné stránky druhých.“
„Ty jsi zase zbytečně podezíravá. Než si někoho k sobě připustíš, nebo jen někomu trochu uvěříš, uteče tolik času, že to většina vzdá.“
   Balérie povytáhla obočí a podívala se úkosem na Lakelyho. „A myslím, že tenhle přístup se mi také vyplatil. Ty lidi lidmi které jsme k sobě pustila, jsem zkrátka měla natolik ověřené, abych měla aspoň nějakou jistotu, že od nich nemohu čekat něco zlého. Za to tobě se tvůj přístup už párkrát hezky vymstil. Nechci říkat nic konkrétního, ale epizoda s Evarou byla dostatečně výmluvná.“
„Hmm,“ zamračil se, „co po mě vlastně tedy chceš?“
„Jen to, abys tak slepě Sarenovi nedůvěřoval. Snaž se mít stále otevřené oči, já mám totiž pocit, že s ním není něco úplně v pořádku a moje intuice jen málokdy mýlí.“
„Jak chceš,“ souhlasil nakonec.

   Lodí opět projel krátký záchvěv a rozezněl se typický pískavý zvuk náběhu hypermotoru. Hned následně však utichl. Bylo to právě potřetí a lodním interkomem se rozezněl hlas generála Sarena: „Pojďte na můstek, za moment přistaneme.“


Autor: Lukáš Houška

Korekce: Alissa

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA