Lakely Dorton: Zápis patnáctý
Zápis patnáctý: útěk
„Teď už prosím tě střílej!“ zazněl hlas generála.
Lakely se snažil zorientovat v situaci. Za zády jim střílela staniční obranná děla. Ta je svým způsobem příliš neohrožovala, byli pro ně příliš malými předměty, které se poměrně rychle pohybovaly, takže bylo poměrně nepravděpodobné, že by se do nich trefí.
Mnohem větší problém byla skupinka asi dvaceti osob ve skafandrech, jež se blížila k Auroře. Aurora tak byla pod dvojí palbou.. Staniční děla by se totiž do Aurory dokázala trefit celkem bez problémů. Zdálo se však, že na ni nestřílí právě z toho důvodu, že se k ní blíží pěchota. Podíval se na displej na rukávu svého skafandru. Do jejich přistání u Aurory zbývala ještě minuta a deset sekund.
Generál namířil svoji zbraň a vystřelil několikrát na blížící se dav vojáků ve skafandrech. Střely se však neškodně vyrušily o štít, který, doposud neviděný, byl před pěchotou a postupoval s nimi.
„Mají silové pole!“ celkem zbytečně zvolal generál, „Jak je to možné? Mobilní silové pole!“
„Patřilo k běžné výbavě každého vojáka armády starého císařství,“ řekl s nechutí Lakely, ale pak si na něco vzpomněl. „Dají se však vyčerpat.“
Všichni tři, jako na povel, zvedli své zbraně a začali střílet na blížící se vojsko. Ani jeden z nich se však necítil moc dobře. Jak se vojáci přibližovali k Auroře, a oni stále zuřivěji, stříleli do pěchotního štítu, všem vytanula na mysli jediná otázka. Balérie ji však řekla nahlas: „Proč ještě nestřílí?“ Odpovědi se však dočkala přímo od nepřátel.
Ze středu dvacítky mužů se začalo zhmotňovat něco, co jim zapříčinilo nával velkého strachu. Nejdříve se objevila rourovitá hlaveň, ověnčená několika kruhy modře podsvícených usměrňovacích magnetů, posléze se objevil i zbytek pulsního EM děla. Toto dělo dokázalo vystřelit mířený svazek elektromagnetických vln, které v zasažené oblasti vyřadily veškeré elektronické přístroje. V důsledku to znamenalo, že když je zasáhnou, jejich skafandry pozbudou své funkce a oni umřou udušením v obleku, který je právě před tím měl chránit.
Lakelymu bylo jasné, že vyčerpat jejich silové pole nestačí, avšak v návalu strachu ze smrti ho napadla jedna věc, na kterou zapomněl. Bylo však potřeba jednat rychle.
„Něco mě napadlo!“ začal zběsile rychle mluvit do interkomu skafandrů: „Udělejte přesně to, co říkám, zbytek vysvětlím, až bude čas. Přepněte na orientační systém skafandrů! Rychle! Vypněte magnetizaci bot a klesání. Nastavte plný výkon na zadní orientační trysky skafandru tak, aby až vám řeknu, plným výkonem hnaly skafandru kupředu. Nespouštějte je dřív, než vám řeknu!“
„Co chceš dělat?“ chtěla vědět Balérie.
„Uvidíš, hlavně mě poslechni. Máte to už nastavené?“
Oba nic nenamítali, nikdo jiný nápad neměl a na přemýšlení nebyl čas.
Lakely vytáhl dálkový komunikátor sloužící k navázání spojení s Aurorou, kterým se dalo na dálku ovládat několik systémů, hlavně otevírání přechodové komory, obnovení atmosféry a podobně.
„Teď chvíli vydržte, musíme být blízko.“
„To EM dělo už mají skoro připravené!“ zazněl hlas generála.
Tři postavy ve skafandrech se teď nehybně vznášely několik desítek metrů nad povrchem stanice, vedle Aurory. Skupinka dvaceti útočníku právě prováděla poslední přípravy EM děla a byla od Aurory už jen kousek.
Lakely položil roztřesený palec na příkaz zobrazený na dálkovém komunikátoru Aurory a ještě několik nechutně dlouhých vteřin počkal. Pak do interkomu skafandrů zakřičel: „Zapněte to!“ a zároveň stiskl příkaz.
Tři skafandry prudce vyrazily kupředu. Pokud se jim nic nepostaví do cesty, roztříští se o povrch stanice. V tom samém okamžiku se však velká nákladová vrata na boční straně Aurory prudce otevřela. Natlakovaný nákladový prostor uvolnil do svého okolí veškerou atmosféru a mohutnou sílou zpomalil klesající postavy ve skafandrech.
Důležitější však bylo, že silové pole, které nedokázalo zastavit nic jiného než svazky energie, neuchránilo skupinu útočníků a mohutný poryv tlaku je všechny odvál od povrchu stanice. Někteří včas stačili aktivovat magnetické boty, většina však byla už příliš vysoko a byla odnesena do volného vesmíru, kde po několik následujících stovek let budou putovat několik kilometrů za stanicí.
„Vypněte trysky,“ zazněl Lakelyho roztřesený hlas.
Všichni tři přistáli těsně před Aurorou. Síly trysek skafandrů a uvolněného tlaku z nákladového prostoru Aurory se vyrovnaly a oni bezpečně přistáli před přechodovou komorou.
„Rychle, než ti zbylí přistanou!“ povzbuzoval je generál.
Všichni vešli do stísněné přechodové komory, a urychleně provedly vyrovnání tlaků a atmosféry s dosud nedotčenou obytnou částí Aurory. Jen co se otevřely dveře tlakové komory, všichni zamířili na můstek. Přístroje pípaly jako zběsilé. Lakely zběžně prohlédl hlášení.
„Mají nás zaměřené staničním obranným systémem. Musíme letět!“
Generál zapadl do velitelského křesla a ujal se obranného systému. Okamžiku mu před oči sjel navigační zaměřovací aparát zbraňového systému Aurory. Vypadal jako sluneční brýle, avšak tyto brýle promítaly přímo na sítnici zaměřovací údaje a ulehčovaly tak obranu lodi. Lakely se posadil na místo pilota a ujal se řízení lodi. Balérie se posadila k druhému řídícímu terminálu a hlídala technický stav Aurory.
Aurora ožila. Vztyčila obranné štíty, zažehla motory a pozvolna se vznesla z přistávací plochy stanice. Staniční děla konečně Auroru zaměřila a začala střílet. Lakely s Aurorou uměl však brilantně manévrovat a dařilo se mu střelám vyhýbat. Generál byl ve svém živlu, zamířil nejbližší staniční dělo a několika výstřely jej zničil. Štíty stanice byly značně oslabené.
„Měli bychom odlétnou do stanice!“ mínil Lakely.
„Jo, a hodně rychle, čím jsme výš, tím více děl nás může zaměřit!“ odpověděl generál, plně soustředěný na ničení okolních obranných systémů.
„Máme další problém,“ řekla Balérie, „z doků na třetím rameni stanice vyletělo několik stíhacích raketoplánů a míří přímo k nám!“
Lakely ani generál nic neřekli. Bylo jim jasné, že proti takové převaze má výletní loď Aurora jen mizivou šanci zvítězit. Lakely s generálem se letmo setkali pohledy. Tím bylo vše řečeno. Lakely se upnul na přesné řízení lodi, tak aby byla zasažena co nejméně a generál se snažil zlikvidovat co nejvíce nepřátel.
Jedenáct nepřátelských letounů se rychle dostalo k¨Auroře. Stroje sice neměly kvůli své malé velikosti ochranné štíty, zato však byly mnohem hbitější a povětšinou dokázaly střelám z Aurory uletět. Lakely nakonec zamířil blíže ke stanici, protože nemělo cenu snažit se uletět, letouny by se jich držely a nakonec jim rozstřílely štíty. Proto se snažil proplétat mezi věžemi centrální části stanice. Generálovi se podařilo zničit dva letouny, avšak za cenu mnoha zásahů ze strany nepřátel. Aurořiny štíty však zatím držely.
„Centrální počítač hlásí vysoké přepětí!“ hlásila Balérie. Na můstku to každou chvíli vybouchlo sprškou jisker, jak se systémem lodi šířily vlny přepětí, způsobené zásahy do štítů, které nebyly na takovou bitvu stavěné a nebyly ani dostatečně odstíněné od zbytku elektrických rozvodů lodi.
„Beru na vědomí,“ odpověděl zaměstnaný Lakely.
Balérie pokračovala v hlášení škod: „Štíty jsou na polovině své účinnosti. V místech dopadů střel dochází k zahřívání trupu. Inerciální tlumiče běží neustále na 125%, už dlouho to nevydrží.“
„S větším krámem jsem snad v životě nebojoval!“ postěžoval si generál. „Zdá se, že odešla hlavní zbraň!“
„Ona jen musí čas od času přestat střílet, přehřívá se!“ zařval do hluku Lakely. Jedna ze střel letounu zasáhla štít přesně v místě, kde byl průhled z můstku. Všichni byli na chvíli oslepeni a celá scenérie byla doplněna dalšími sprškami jisker po celém můstku.
„Celý rozvodný systém je přetížený! Vyrovnávací kondenzátory jsou povětšinou spálené!“ oznámila Balérie.
„To se nedá zvládnout!“ řekl naštvaně generál, když zničil další letoun.
Většina systémů lodi byla momentálně přetížena. Hrozilo odpojení umělé gravitace a inerciálních tlumičů, což by posádce znemožnilo pokračovat v boji. Bez inerciálních tlumičů by nebylo vyrovnáváno vysoké přetížení, při zrychlování a otáčení lodi. Lakely se podíval na generála, který už kvůli systému nebyl schopen bojovat.
„Musel bych střílet naslepo,“ řekl omluvně.
Lakely jen přikývnul, ani on už nedokázal přesně navádět loď.
„Zbývá jediná možnost,“ řekla Balérie, „musíme se vzdát.“
„Můžeme to zkusit, pochybuji, že s námi budou mít slitování,“ řekl generál.
Lakely se chytil křesla. S lodí opět otřásl výbuch. Štíty byly před zkolabováním. Na chvíli se odpojila umělá gravitace. Lakely zapnul vysílání na všech vlnách.
„Tady obchodní a výletní loď Aurora. Žádáme o ukončení bojů a vyjednání míru. Nepřišli jsme sem s nepřátelskými úmysly, jen jsme se bránili! Naše loď za chvíli ztratí štíty, naše životy jsou ve vašich rukou.“
Žádná odpověď, ale na štíty Aurory přestaly dopadat střely. Všichni tři se po sobě napjatě podívali. Dobře věděli, že jim zabili několik jejich lidí a nebyla skoro žádná šance, že by jim mohli vyhovět. Lakely opět zapnul komunikátor.
„Opakuji, tady obchodní výletní loď Aurora…“
Svoje slova nedokončil, na hlavním displeji se objevil nápis.
Odstupte od ovládání vaší lodi. Budete navedeni na přistání. Zůstaňte na můstku a ponechte volný vstup našim jednotkám.
Nic více už nepřišlo. Lakely nechal řízení lodi neblokované. Ta sebou trhla a začala se snášet do doku, odkud předtím vylétly stíhací raketoplány. Aurora dosedla na kovový povrch velkého hangáru. Lodí to zadunělo a všem třem bylo vidět v očích očekávání plné strachu.
Do přechodové komory Aurory právě vstoupilo několik nepřátel. Na můstku mezitím posádka sledovala na hlavním displeji, jak se vyrovnává tlak, a otvírají dveře. Na jejich palubu právě vstoupili nepřátelé. Už není šance na útěk.
Dveře na můstek se otevřely. Za nimi stály tři postavy. Byly celé oděné do kovového brnění. Neřekly ani jediné slovo, jen namířily své zbraně a bez váhání vystřelily. Poslední pohled chtěl Lakely věnovat Balérii, ale nedokázal odtrhnout oči od hlavní zbraní. Pak přišel záblesk a tma.