Lakely Dorton: Zápis třináctý
Zápis třináctý: Vzhůru do stanice
Přechodová komora Aurory nebyla tak velká, aby pojala tři lidi ve skafandrech. Proto Lakely s Balérií momentálně stáli před jejími dveřmi a čekali, až generál dokončí proces dekomprese a opětovného natlakování komory. Rozhodl se, že půjde první, kdyby se venku objevily nějaké potíže.
Dveře byly zajištěné a právě probíhala dekomprese přechodové komory, ve které byl generál, když se Lakely otočil na Balérii. „Balérie? Chtěl bych ti něco říct, než půjdeme.“
Balérie protočila oči. Tušila co přijde, to Lakely dobře věděl, znala ho velice dobře, ale on si to nemohl odpustit. „Prosím, snaž se být co nejméně sentimentální, ano?“
„Já nechtěl být sentimentální, ale nanejvýš věcný,“ poznamenal Lakely a dříve, než Balérie cokoliv řekla, pokračoval. „Kdyby se tam něco stalo, tak se mě nepokoušej zachraňovat a utíkej. Víme, jaké máš zvyky a tady jsi důležitější ty, než já.“
Lakely měl na mysli události, jenž se kdysi staly na Anotrepiji, kdy je přepadla skupinka Hasonů, ošklivých malých stvoření, jež snad neznali jiné povolání než podvody a loupení. Tehdy po nich chtěli jen kredity. Balérie se s nimi však i přes jejich zbraně začala hádat. Proto do toho vkročil Lakely a chtěl je uklidnit. Bohužel však došlo k potyčce a nebýt zásahu Balérie, asi by Lakelyho pořádně zmlátili. Byl jí za její zásah sice vděčný, ale prostě to mělo být naprosto opačně a on se s tím nikdy nesmířil. Balérie tuhle epizodu nazývala jako první probuzení Lakelyho ega a často se tomu smála, což Lakelymu nebylo zrovna po chuti.
„Byl bych prostě rád,“ pokračoval, „abys na mě nebrala takový ohled, já se o ...“
Balérie ho přerušila a její hlas zněl poněkud popuzeně. „Můj milý příteli, buď raději ticho. Dobře víš, že já dělám jen to, co uznám za vhodné, a že to, co dělám, považuji za moje rozhodnutí, za nímž si stojím. Zapomeň už jednou provždy na to, že se mi budeš snažit vnucovat nějaká společenská pravidla typu který z dvojice by se měl pokoušet o hrdinské činy a který by měl být chráněn. Víš moc dobře, jak tyhle pravidla nemám ráda. Kdybych považovala za lepší utéct, tak uteču, klidně tě tam nechám, ale pokud uznám za vhodné se proti nějakému nebezpečí postavit, tak ty mi v tom jen těžko zabráníš. Já jsem dostatečně dospělá a samostatná, abych věděla co mám dělat.“
Lakely se díval do jejích odhodlaných hnědých očí a bojoval s touhou se s ní pohádat. Jenže když se na něj dívala pohledem, který právě předváděla, nedokázal říct ani slovo, a ještě horší bylo, že tuhle Lakelyho slabinu ona velmi dobře znala a občas jí ráda využívala. Odvrátil proto pohled. Chtěl říct jen něco neurčitého, avšak zapraskal lodní interkom a hned potom následoval hlas generála Sarena.
„Komora je připravena, okolí je bezpečné, pojďte.“
Mlčky vstoupili do přechodové komory. Nechali opět vypustit atmosféru. Červeně podsvícený displej prozradil, že v komoře je dokončena dekomprese. Lakely proto otočil uzávěrem komory a trhnutím otevřel dveře.
Po zdolání krátkého žebříku stanul na kovové přistávací podlaze. Místy problikávala světla, která kdysi ukazovala obrys celé přistávací plochy. Něco tu však nehrálo. Podíval se na generála, který sledoval jak slezl že žebříku.
„Správně, pane Lakely,“ vytušil generál z Lakelyho pohledu, „Zdá se, že gravitace stále funguje. Nevím, jestli je to dobré, nebo špatné znamení.“
Lakely ustoupil, aby mohla slézt i Balérie. „Stanice je velká a otáčí se, může tu být i přirozená gravitace.“
„To těžko, na to je příliš malá, aby tu byla tak silná gravitace, a co se týká otáčení, otáčí se příliš pomalu, tohle dělá technologie. A to nemluvím o tom, že silnější otáčení kolem osy by způsobilo, že bychom byli přitahování ke středu konstrukce.
Lakely jen přikývl a rozhlédl se po okolí. Jen několik metrů předním se tyčila vysoká kovová stěna, narušená tu a tam okny. Nad ní bylo vidět jen vrcholky některých věží. Jedna z věží, jež byly vidět, byla značně poškozená.
Otočil hlavu napravo. Byla tam další přistávací plocha, na které dlel nějaký vrak kosmické lodi. Vypadala, že prošla těžkým bojem a při pokusu o přistání, havarovala. Nalevo byla také přistávací plocha. Žádná loď na ní nestála, byla však pokryta velkým množstvím trosek. Trosky zřejmě pocházely z narušené kovové stěny, ve které byla velká díra.
„Ještěže nás stanice navedla na tuto plochu, ostatní vypadají dost nebezpečně,“ poznamenala Balérie, když se také rozhlédla. Její hlas zněl v interkomu skafandrů poněkud přidušeně.
„Jo,“ řekl generál, „To je to, co mi dělá další vrásky. Tohle už museli udělat lidé, popřípadě nějaké jiné inteligentní bytosti, a to je představa, která se mi vůbec nelíbí.“
„Půjdeme?“ ukončil debatu Lakely a vydal se k jediným dveřím, k nimž měli přístup z přistávací plochy.
Těch pár metrů, jenž je dělily od stanice, přešli bez problémů. Nad dveřmi blikalo několik písmen někdejšího nápisu. Lakely si všiml, že písmo je mnohem oblejší a zdobnější, než to používané dnes.
Stanuli před dvojitými vysokými kovovými dveřmi. Na jedné straně byl černý displej a několik tlačítek - zřejmě zámek.
„Budete to umět otevřít?“ zeptal se generál.
Lakely přešel k displeji a pokusil se ho oživit. Nic se nestalo. Generál sledoval jeho snažení. Lakely, jen povrchní znalec elektronických systémů, se právě chystal odstranit kryt a prohrabovat se v elektronice zámku. Generál ho proto raději odstrčil a dříve, než stačil Lakely cokoli říct, zbyl ze zámku jen ohořelý černý kráter. Generál si zastrčil zbraň zpět do kapsy na skafandru a sledoval, jak bezpečnostní systém nouzově otevřel dveře. Tedy jen pootevřel.
„Vy jste věděl, že to tohle udělá?“ zeptal se pochybovačně a trochu vyčítavě Lakely.
„Ne.“
Lakely se přes hledí ušklíbl na Balérii a šel pomoci generálovi s odsouváním dveří. Byly těžké, ale nakonec je otevřeli natolik, že mohli i se skafandry bez problémů vejít.
Vešli do tmy. Pruh světla striktně ohraničoval jediný viditelný pás podlahy a na svém konci další dveře. Nebyla tu žádná atmosféra, takže ani místo, kde by se mohlo lámat světlo. Oživili své svítílny. Zjistili že jsou v krátké kovové chodbě. Působila starožitným mohutným dojmem. Na druhé straně matně zářilo červené světlo. Došli k němu a zjistili, že je zde aktivní zámek dveří. Lakely tentokrát nepustil generála k zámku a prohlédl si ho. Dle nápisu usoudil, že stojí před druhou přechodovou komorou, proto stiskl příslušné tlačítko a skutečně se otevřely dveře.
Tenokrát se po jejich příchodu malý prostor rozzářil jasným bílým světlem. Byla to místnost pět na pět metrů a krom dveří umístěných naproti sobě samým tu nebylo nic k vidění. Stěny byly bílé a zřejmě tvořily jednolitou světelnou plochu. Masivnost chodby, kterou právě prošli, byla ta tam. Lakely zavřel dveře, kterými přišli. Počkal, dokud se nerozsvítí zelené tlačítko oznamující zřejmě vzduchotěsnost dveří, a přešel ke druhým. Vůbec nemohl uvěřit tomu, že by i po tak dlouhé době přechodová komora fungovala, ale zkusit to musel.
Stiskl klávesy, dle kterých usoudil, že by za funkčního stavu mohly napouštět atmosféru. Chvíli se nic nedělo, ale pak ožil displej nad tlačítky a začal ukazovat nějaké údaje. Po chvilkovém zápasení s poněkud odlišným písmem a zdobným jazykem Lakely oněměl. Hodnoty na displeji ukazovaly, jak se prostor kolem nich napouští dýchatelnou atmosférou a tlakuje na správné hodnoty.
Generál přistoupil zezadu k Lakelymu a sledoval údaje na displeji. Chvíli mhouřil oči a pak promluvil.
„Moje znalost staré galakštiny není vůbec dobrá, ale zdá se mi to, nebo se právě díváme jak se tahle komora napouští dýchatelnou atmosférou?“
„Nezdá se vám to, je to neuvěřitelné.“
„To je. Další důvod k obezřetnosti.“
Zelená kontrolka nad dveřmi zeleně zazářila. Komora byla natlakovaná a nacházela se v ní dýchatelná atmosféra. Celý proces trval necelou minutu. Na rozdíl od Aurory se tento mnohem větší prostor natlakoval opravdu rychle.
„Počkejte, Lakely,“ zarazil generál Lakelyho, chystajícího se otevřít dveře komory. „Musíme si to trochu promyslet. Rozhodně si nesundavejte skafandry. V komoře může být kyslík, ale za ní ne. Také vůbec netušíme, jestli někdo za těmito dveřmi na nás už nečeká.“
„Dle údajů na tomto terminálu,“ ukázal Lakely na displej komory, „se zdá, že na druhé straně komory je stejně dýchatelná atmosféra, jako zde.“
„Nemůžeme tak slepě důvěřovat počítači, který v tom lepším případě už přes tisíc let nikdo nepoužil. Nemůžeme ani důvěřovat údajům přístroje, který na druhé straně může někdo ovládat.“
„Generál má pravdu,“ ozvala se Balérie, „Máte nějaký plán, generále?“
„Tady se toho nedá moc plánovat, ale můžeme udělat asi to jediné, co v tomto prostoru jde.“
Nad dveřmi přechodové komory se rozsvítilo zelené světlo – někdo ji právě natlakoval. Prostor osvícený jen nouzovým osvětlením halilo jen šedé přítmí. Po nějaké době toto přítmí a klid narušil zvuk pomalu se otevírajících dveří a do místnosti vstoupilo jak blesk bílé světlo, které však nabývalo na síle. Staré kusy nábytku, poházené od občasných výpadků gravitace. Staletí usazovaný prach a pohaslé displeje přístrojů začaly nabývat původních barev.
Dveře teď zely dokořán. Nikdo za nimi však nestál. Byla vidět jen ostře bílá komora, jenž byla na první pohled prázdná. Místní senzory však právě zaznamenaly tři živé organismy. Automaticky proto rozsvítily světla a po staletích opět uvedly do provozu ventilaci. Vzduch těžší než ocel se pohnul. Stanice začala ožívat.
Generál se lehce vyklonil. Stál za zdí, tak aby případní útočníci viděli komoru prázdnou. Na druhé straně dveří stál Lakely s Balérií. Generál svíral v ruce svoji zbraň, připraven ji okamžitě použít. Když se však vyklonil, místnost byla jen lehce osvětlena a nikde se nic nehnulo. Byla sice velká, ale vzhledem k jejímu tvaru bylo vidět ze dveří komory do všech jejích částí. Bylo tam čisto.
Dříve, než stačil oznámit, že je vzduch čistý, náhlý příval nového světla donutil opět namířit do místnosti. Světla se právě zapnula. Naprosto sama, zdálo se. Opět nikoho neviděl a tak po chvilce pokynul Lakelymu a Balérii, ať vyjdou zpoza dveří.
„Myslím, že ta zbraň je naprosto zbytečná.“ Lakelyho hlas byl poněkud zklamaný. V místnosti nebylo nic zajímavého, krom její architektury a zaprášeného nábytku.
„Nepolevujte ve své opatrnosti, Lakely. Stanice je velká a funkčnost jejích systémů, které jsme svědky, napovídá, že ji musí někdo udržovat.“ Generál dál obezřetně krok po kroku postupoval místností.
„Já bych to dal spíše na vrub vyspělejších technologií staré říše.“
„Podívejte se,“ řekla vzrušeným hlasem Balérie, „Počítačový terminál, jdu ho prozkoumat.“
„Počkejte!“ zastavil ji generál. Lakely se k němu trošku popuzeně otočil a žádal vysvětlení, proč by se Balérie měla bát počítače, „Pokud na stanici skutečně někdo je,“ pokračoval generál ignorující Lakelyho pohledy, „tak by použití terminálu počítače mohlo prozradit naši pozici.“
„Generále,“ Lakely se snažil o klidný tón, „kdyby tady někdo takový byl, tak by zajisté mnohem dříve zaregistroval přistání Aurory na přistávací ploše a použití přechodové komory, u které by signalizace byla mnohem logičtější, než u obyčejného terminálu.“
Generál mlčel. Musel uznat, že tento argument je pádný a po chvíli jen kývl a řekl: „Jistě, jsem jen opatrný, pokračujte.“
Balérie zamířila k zaprášenému displeji, pod kterým slabě blikalo zelené světýlko. Zastavila se u něj a počkala, dokud nepřijde Lakely.
„Co myslíš?“ zeptala se.
„Řekl bych, že to bude dotykové.“
Balérie jen pokývala a dotkla se ukazováčkem displeje. Jeho oslnivý jas jí nejdříve trochu vyděsil, ale pak se začala věnovat údajům na displeji.
„Už nebyl dlouho používán, co?“
„Jo, je mu tisíc let.“ Některé řádky pixelů byly neochvějně zhasnuté, ale i přesto bylo vše na displeji dobře čitelné.
„Poznáváš to písmo?“
„Jo původní galakština. Nemám problém v ní číst, já myslel, že ty také ne,“ podivil se Lakely.
„Kdysi mi to šlo lépe, teď jsme si zase navykla na tu prehistorickou galakštinu z našich starých knih, dej mi minutku na zorientování.“
„Trochu se nudím,“ vyrušil je generál, „půjdu na krátkou obhlídku okolí. Otevřu vždy jen jedny dveře a budu se snažit na dohled této místnosti, alespoň budu vědět, co je za těmi dveřmi, co tu jsou okolo nás.“
„Jsou tu jen dvoje dveře,“ poznamenal Lakely. „Ale jasně, běžte, my to tady zvládneme.“
Autor: Lukáš Houška
Korektura: Alissa