Jdi na obsah Jdi na menu
 


A je tu první povídka na přání! Avšak není to zrovna ojedinělé dílo s perfektním nápadem. Je to ohraná písnička s malou dávkou interního humoru. No čtěte. Máte zde první ukázku. Zbytek bude postupně dodán.

 

 

    Poslední paprsky slunce rudě ozařovaly moderní vilu. Ne její zahradě se třpytila hladina malého venkovního bazénu. Vila se nacházela na nevelkém kopci a vedla k ní ne příliš dlouhá cesta k místní vesnici, avšak dostatečně dlouhá, aby svým majitelům zajistila soukromí a klid.

  Obrazek   Vila byla dostatečně velká, aby v ní žila celá početná rodina, avšak byla sídlem pouze jediné osoby. Jediného muže, který nikdy neměl čas si zařídit nějakou rodinu. A když už ho měl, byl příliš pohodlný než aby sháněl nějakou slečnu. Navíc byl spokojený s životem na vysoké úrovni a s tím, že měl své soukromí, které mu nikdo nenarušoval.

     Lukáš Fuchman – Čech, který změnil dějiny amerického vojenství. Byl nasazen ve válce, která mohla skončit jako třetí světová válka, avšak právě díky tomuto, ze začátku nenápadnému, Čechovi se podařilo americkým silám pod jeho vedením zneškodnit diktátora, který vše zapříčinil. Zajisté tak předešel jaderné katastrofě a zachránil možná miliardy životů.

    Jeho válečná léta však už minula. Po válce opustil řady armády. Také proč ne, když byl tak bohatě odměněn, že to až nebylo hezké. Takřka od všech vítězných stran dostal obrovskou finanční odměnu a mnoho výhod. Stal se z něj světový hrdina.

     Avšak rušná léta nekončících večírků a stejně nekonečných akcí, kde ho oslavovali a nudně popisovali, už měl dávno za sebou. Nyní již několik let žil poklidným životem zbohatlíka a vůbec si nestěžoval. Neměl už takřka žádné přátele, paradoxně ho ale znal každý. Uzavřel se do sebe a žil odděleně od zbytku světa. Jen málokdy vycházel ze své luxusní vily. Jen málokdy s někým mluvil. A byl tak naprosto spokojen, nic mu nechybělo a nebýt událostí, ke kterým se schylovalo, dožil by takto poklidně zbytek života.

 

    Mick Terent - usedlý muž s šedesátkou na krku a hlavou plnou plamenných projevů, které už dávno z jeho úst nezněly plamenně. Jeho kariéra byla rychlá a dosáhl obrovského úspěchu. Původně byl jako mladý už ve čtyřiceti letech zvolen prezidentem USA. Byl zvolen do těžké doby. Tehdy USA potřebovaly silného muže, který dokáže vést zemi přes světovou krizi. Tehdejší svět byl destabilizován a hrozily velké problémy. Tehdy se schylovalo ke třetí světové válce.

   A to byla jeho šance. To byl jeho život. Jeho nová strategie boje a hlavně strategie vybírání nových schopných vojáků vedla k tomu, že objevil jednoho Čecha, který jemu i zbytku světa změnil život. Právě díky tomu, že mu umožnil díky své osvícenské strategii využít jeho potenciálu, ušetřil miliony životů, ba možná i miliardy.

   Tyto napínavé a živé doby jsou ale už pryč. Už dávno nemusí složitě a nevypočítatelně vést svoji zem přes složité bludiště krize. Nyní je prezidentem unie mnoha států, do jejíž čela ho zvolilo takřka dvě miliardy lidí. Nyní vládl milionům papírů a smluv, které sepsal on nebo jeho poradci. Dávno ztratil svoji jiskru, nyní už byl pouze úředníkem a moc mu scházely ty krušné doby, kdy se něco dělo.

   Někdy si sentimentálně vzpomněl na jeho první setkání s Lukášem Fuchmanem. Tehdy byl svět zajímavý a jejich setkání na území protivníka bylo plné adrenalinu, tehdy stálo za to žít. Nyní už byl ale smířen s tím, že dožije zbytek života jako nechutně bohatý člověk v nudě a obklopen ještě nudnějšími úředníky. To si myslel, ale přicházel čas, kdy znovu jeho krví bude proudit adrenalin v takovém množství, že i za mlada by se za to nemusel stydět.

 

   Petr Bača - mladý, dychtivý a cílevědomý, jak už v jeho věku bývá normální. V dobách, kdy světová krize dusila celou naší civilizaci, on sotva lezl po čtyřech. Stal se novinářem už v útlém věku patnácti let. Už v té době vynikal jeho um umět dostat z lidí veškeré informaci, které chtěl vědět. Jeho parketou byla psychika člověka a velká fantazie, se kterou velice úspěšně dokresloval své články do novin. Ne, on si nevymýšlel, jen psal stylem, který už mnoho novinářů zapomnělo. Dokázal vše podat knižně, ale stručně a objektivně.

   Nyní ve věku jen o málo přesahujícím dvacet let byl šéf-redaktorem velice populárních českých novin, kterým získal věhlas právě on. Žil rychlý a energický život, přesně takový, jaký si vždy přál. Byl plný ideálů, že změní dějiny a vše napraví. Jeho práce ho bavila a naplňovala. Díky jeho kontaktům měl, jak se říká, hodně dlouhé prsty a v rukávu měl na dobu okurkové sezony vždy nějakou aféru, která se vyvíjela kdesi uzavřená a s mylnou představou, že o ní nikdo neví.

   Jeho posledním nesplněným snem bylo ujmut se nějaké obrovské události, něčeho, co pohne dějinami světa. Žil ve světě, který byl na něj až příliš nudný a poklidný. Poslední velká událost byla, když před skoro už dvaceti lety byla sepsaná smlouva, která zakončila možnou třetí světovou válku a ustanovila nové rozdělení světa, které, jak se zdá, zůstane na dlouho stálým.

   To byla doba jeho rodičů. Doba, která pro něj znamenala prachem zavátou minulou generaci a nevzbuzovala v něm žádné nadšení. Jméno Lukáš Fuchman pro něj představovalo kapitolu ze stránek dějepisných učebnic. Člověka, který sice žil, ale už dávno byl pohlcen prachem starých spisů a událostí, které už pro současný svět nebyly důležité. Avšak netušil, že přijde okamžik a není tak daleko, kdy se jejich cesty sejdou více než jen nahodile.

 

   Plzeň - město, které mělo za posledních dvacet let tak překotnou historii, že jen málo měst v historii by s ní mohlo soupeřit. Nejdříve provinční město na západě Čech, státu, který pro svět nebyl příliš významný a Plzeň nebyla významná ani pro tento stát. A nyní světově významná metropole, bez které by se svět zastavil.

   V dobách krize bylo toto město sídlem organizovaného zločinu a nespoutaných pouličních gangů, které terorizovaly nejen své okolí, ale i svět kolem sebe. Tato doba však zmizela společně se zažehnáním možného vítězství teroristů před dvaceti lety. Tehdy byla Plzeň ustanovena jako dočasné hlavní město Světové unie států, která zahrnovala více jak dvě miliardy lidí.

   Doby, kdy toto město žilo nespoutaným životem neomezeným žádnými zákony, jsou dávno pryč. Pouze několik posledních bezútěšných ulic na okrajích města, kde se až doposud zachovala rázná atmosféra těchto napjatých dob vypovídá, že Plzeň vždy nebyla tím, čím je dnes.

   Dnes je to město plné úředníků, důležitých lidí, vznosných vládních staveb a udržovaných parků. Jeho život je poklidný až nudný, občas narušený jednou z Bačovských afér, protože je to sídlo, kde Petr Bača vydává své populární noviny. Ale vždy je to jen závan nějakého jemného vzrušení, které na malou chvíli rozvíří vody úřednicky klidného města.

   I když je to hlavní město největšího státu světa, tak turismus do jeho ulic nikdy moc nevkročil. Tuto úlohu přebrala jiná města v okolí. Zde skutečně vládne počítač, papír a úřednická přesnost.

   Kdo mohl v tuto chvíli tušit, že za krátkou dobu se vše změní. Že Plzeň se stane opět městem vzrušení a boje o holý život. Nikdo, protože to bylo stejné, jako byste tvrdili, že lusknutím prstu zhasnete Slunce.

 

Závan smrti z nekonečna

   Lukáš Fuchman zrovna vybíral na displeji své ledničky, který byl napojen na světovou globální síť, jídlo, na které měl chuť. Nakupovat osobně nebyl už řadu let, akorát by ho někdo poznal a chtěl s ním promluvit. Když měl vybráno, odsouhlasil transakci a odešel si sednout do své oblíbené pohovky před jeho projekční stěnou, kde sledoval komiksový kanál. Komiksy byly jeho životem, jeho posledním rozptýlením na tomto nudném světě.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA