Touškovské války: Druhá strana mince
Dříve, než povídková série Touškovské války vstoupí do hlavní dějové linie a budou nastoleny všechny ideové vize, které se v ní vyskytují a stanou se tak jejími nosnými pilíři, bych vám chtěl nejdříve vysvětlit, jakou cestou chápat tuto povídku.
Ano, čtení má tu krásnou vlastnost, že každý v něm najde něco jiného, každý vnímá příběh jinak a každý si z něj vezme něco svého, snaha autora o vysvětlení děje je pak v drtivé většině případů jen smutnou snahu o vnesení řádu a zákonů do míst, kde by měla fungovat hlavně fantazie, samozřejmě pokud zrovna autor nepíše právnickou příručku.
Touškovské války jsou však trochu jiné.
Hlavní důvod proč vám již nyní chci naznačit, jak to vlastně myslím je ten, že mám strach, že jako autor, který se stylizoval do hlavní postavy (už opět) svého příběhu, budu s touto postavou ztotožňován a co hůř, nedejte bohové s jejími názory. I když postava vychází z mé osoby a ztotožňuji se s jistými závěry z pozorování dnešní společnosti, tak cesta, kterou postava zvolí pro řešení palčivého problému úpadku západní civilizace je pro mě osobně naprosto neschůdná a i kdyby v tom mém sklepě opravdu by poklad, což není vyloučeno, tak bych ho nevyužil tímto způsobem.
Zkrátka a dobře. Touškovské války si kladoucí za cíl všem ukázat, jak křehká je v současnosti rovnováha míru a relativně klidného fungování naší společnosti, že je opět ideální doba pro to, aby se někdo postavil proti všem a ten křehký mechanismus, který již sotva funguje, těžce narušil a využil ve svůj prospěch. Celou touto sérií chci apelovat na všechny, aby přestali doma sedět a hloupě nadávat na špatný stav věcí a pro změnu se snažili něco udělat. Avšak nikoli cestou, kterou nastíním, protože ta má naopak fungovat jako odstrašující příklad. Naopak, lidé by se měli snažit pomalu upravit současný systém, aby se podařilo postupně zachránit to, co jsme tu tak těžce několik posledních tisíciletí budovali.
Pevně doufám, že možné choutky realizace, které by se mohly objevit, kdyby to četl někdo, kdo má stejně bujnou fantazii, ba spíše větší, než já, budou dostatečně eliminovány každým novým příspěvkem, kapitolou a odstavcem, protože tato cesta je sice progresivní a rychlá, ale neuvěřitelně nebezpečná pro okolí a naprosto vylučuje úspěch, právě proto, že si v roli autora sci-fi mohu příběh upravit tak, aby šel dle mých plánů, reálně každý špatný krok vede k většímu utrpení, ničení a nezdaru a nejde už vzít zpět.
Touškovské války jsou sci-fi a i když si hrají s notnou dávkou realističnosti a začínají svým dějem právě dnes, tak prostředky, postavy a realita světa této povídky se postupně začne odklánět od všedního běhu věcí. Samozřejmě, že se snažím zahrávat si s neustálým pocitem toho, že se to děje právě dnes, že vše, co čtenář čte je reálné, ale je nutné mít stále na paměti, že je to jen pokus, jakýsi výklad toho, jak by to mohlo být a že autor sám je zásadně proti rychlým a neefektivním změnám, které mohou v konečném důsledku přinést více nesnází, než pozitivních výsledků.
Přeji vám příjemné čtení a i nadále se pokusím přinášet každý den jedno pokračování.
Pozn: (A předně se omlouvám za občasné chyby a překlepy, protože povídky vznikají dost narychlo a nechtěl jsem to zdržovat ještě korektorem, budu se snažit doladit svoji gramatiku a zlepšit tak i celkový obraz povídek.)