Touškovské války 1
Touškovské války
1. Ideální příležitost
Lukáš jako obvykle seděl u svého počítače a dumal nad současností, společností a možnostmi, které dnes nabízí naše doba. Povětšinou tyto úvahy vedly k chmurným představám o všeobecných příčinách úpadku západního společenství a zhýčkanosti a slabosti euroatlantické civilizace vůbec. Lukáš byl sice optimista a snílek, ale při hledění do budoucnosti vždycky trochu zbělal a potřásl hlavou a raději se ponořil do úvah nad budoucností, kterou mu poskytovali jeho velké vzory sci-fi literatury jako byl Arthu Carles Clark, nebo Isaac Asimov.
Dnes však mělo být vše jinak.
„U všech Skotů, mám to!“ Radostně pronesl Lukáš a rázným pohybem odjel židlí od stolu s počítačem. Zář monitorů osvětlovala jen jeho pokoj, všude po domě byl pusto, prázdno, dokonce i na ulici byli v jeho rodném městě zhasnuty všechny lampy. Byl totiž den země a lidé, jak je jim vlastní, se zase jednou snažili ospravedlnit své špatné hospodaření se zdroji a vůbec špatný způsob svého žití. Nevěděli sice jak svůj problém napravit, ale velice rádi si komplikovali život pompézními gesty, která měla více negativních dopadů, než kdyby bádali nad tím, jak věci zlepšit.
Lukáš přešel do koupelny a opřel se o umyvadlo, pohlédl na svou tvář v zrcadle a začal horentně přemýšlet.
„To vše, co se teď děje. To není jen smutný obraz společnosti, to je přeci příležitost!“ Řekl nahlas a sklonil hlavu. V hlavě mu to šrotovalo jako ve vysněné termonukleární elektrárně.
Lukáš už ten večer nic závažného nepronesl. Dlouho stál u zrcadla a urovnával si myšlenky. Když padla jedenáctá hodina, přešel zpátky k počítači a posadil se. Už věděl jak využít současného stavu věcí.
Na ulici už opět svítila lampa na místo, kde nikdy nikdo nechodil. Lidé si ten večer opět na rok koupili odpustky ke svému nevlídnému chování k planetě a vrátili se ke svému obvyklému způsobu života, plného neefektivnosti, dekadence a strachu z budoucnosti – oprávněného strachu.
Akorát v jednom domě, ve městě zvaném Město Touškov si jeden nenápadný Lukáš uvědomil příležitost, kterou tato doba dávala každému, kdo nekoukal příliš na televizi, nenechával se strhnout všeobecnými názory a nebál se podívat přes okraj současného života.