Touškovské války 2
Touškovské války
2. Plán
„Počkat, počkat, to je přeci nemožné. Už zase příliš fantazíruješ, Lukáši!“ Poklepala si na čelo Laura, jedna z nejbližších kamarádek Lukáše, poté, co se dozvěděla o plánu, který minulou noc vymyslel.
„No tak, oprosti se trošku od běžných konvencí, vždyť víš: Možné je přeci jen to, co si dokážeme představit. A protože realita mé své hranice tam, kde končí naše fantazie, tak jsem se rozhodl, že to prostě možné je.“ Lukáš se usmíval od ucha uchu, jíst si svým geniálním plánem, tedy to, že je geniální si zatím myslel jen Lukáš.
„Dobře, paráda. Ale realita by měla mít nějaké reálné základy, a protože mě tvé podivné citáty a moudra moc odvahy nenasadily, byla bych ráda, kdybys mi odpověděl na základní otázku. A co prostředky?“ Laura jako vždy, když cítila, že má Lukáše v hrsti, nasadila odhodlaný výraz a ruce založila v bok, jistá si tím, že Lukáš nyní přistoupí k efektivnímu dělení slov na menší jednotky, jinak řečeno ke koktání.
„Moji milá Lauro,“ usmál se Lukáš, vědom si výjimečnosti daného okamžiku, kdy jednou měl na vrh on, „jistě se shodneme na tom, že k uskutečnění takového plánu není potřeba ani národní hrdosti, ani mohutného přesvědčování mas, dokonce nám současný stav společnosti umožňuje uskutečnit tento plán i bez zvláštního nadání, protože jediné, co má v dnešní době cenu, jsou peníze. Tedy, pokud to nejsou ty Řecké, i když, no to je jiná debata.
„Skvěle Lukáši, došli jsme k tomu, že jediné co potřebujeme, jsou peníze. Tak či tak, jsme tam, kde jsme byli.“ Mrkla Laura.
„Lauro a to je právě to, v čem se pleteš.“
Laura se zamračila a začala poklepávat pravou nohou. „To mi jako chceš říct, že ty máš tolik peněz, abys uplatil půl světa?“
„A musíme uplácet půl světa? Můj plán počítá s tím, že ukážeme, že máme a jak je v dnešní době zvykem, půjčí nám kde kdo, a když nabídneme i velice zajímavé perspektivy, postaví se za nás i některé firmy.“
„No a?“ Kdyby to ještě šlo, tak by Laura své obočí nadzvedla ještě více, ale nešlo, tak jen přenesla váhu na druhou nohu a tentokrát začala poklepávat nohou levou.
„No a? Říkám firmy, velké a významné firmy.“ Odpověděl netrpělivě Lukáš.
„To přijde na řadu později, nezdá se mi, že by se z tvého kapesného dala uplatit firma a to nemluvím o nějaké lokálně významné firmě.“
„No a to je právě to!“
„Co, je co?“ Laura už byla tak netrpělivá, že začala poklepávat i prstem na pravé ruce.
„Já mám jisté věci, které když prodáme, budeme mít na uplacení několika velkých firem.“
Laura už nevěděla čím klepat, tak přistoupila o krok blíže k Lukášovi a několikrát významně poklepala na jeho čelo.
„Nevěříš mi viď. Ale zkus si to připustit.“
Laura protočila oči. „Zase chceme fantazírovat. Víš, až jednou uděláš něco reálně a přestaneš jednou jen teoretizovat, tak přísahám, že si týden neumyju vlasy!“ Nedejte se plést, to by pro Lauru byl asi takový trest, jako by Lukáš nesměl týden v kuse v ruce držet nějakou dobrou sci-fi knihu. Dobře, což je asi jako by normální člověk, nemohl rok v kuse na facebook.
„To tedy ten příští týden bude s tebou peklo. No nic, i tak, jedno fantazírování navíc nás už nezabije.“
„Dobře, tak do toho.“ Mávla rukou Laura.
„Takže si to představ: Máme dostatek financí, můj geniální plán, společnost ve stavu v jakém je a chceme uskutečnit náš sen. Co bys považovala za největší aktuální problém?“
„No,“ zamyslela se Laura, „Když máme tedy dostatek financí, tak by mě opravdu zajímalo, kde bereš jistotu, že velkým firmám budeš mít co nabídnout, tedy dlouhodobě, protože tohle je skutečně dlouhodobý plán.“
„Správná otázka. Mohl bych jim nabídnout nový trh, třeba,“ šel na to Lukáš bez okolků, „kde budou moc uskutečnit to, co momentálně nemohou. Nové zákony by totiž byly postaveny na jiných principech, ale hlavně, náš plán se nevyhnutelně mlátí s totálním přerozdělením sil a tudíž i trhů. Obrovské příležitosti, možnost zničit konkurenci a pustit se do velkých věcí.“
„Vidím celkem dvě závažné chyby. Ne všechny významné firmy budou tak lačnit po rušení starých pořádků, mnohým jim jejich vrcholná pozice celkem vyhovuje. Druhá věc je ta, že to nutně vyžaduje tu jistou věc, která se mi na tvém plánu od začátku nelíbila.“
„Za prvé, nebudeme tu nabídku dávat nejbohatším firmám světa, ale těm druhým, tudíž firmám, které by mohly, mají dostatek financí i elánu, ale nemohou, protože velký zkostnatělý pavouk stojí na kohoutku s financemi a příležitostmi. Přesně tyto firmy touží po změnách a přerozdělení trhu. A co se týká té druhé věci, tak ta nemusí, dopadnou tak, jak by to mohlo na první pohled vypadat. S dostatkem diplomacie, peněz a uplatitelnými politiky, kteří tu vládnou, můžeme dosáhnout svého i poklidně.“
„dobře, tohle se dá se zavřeným okem připustit, když pomineme ten fakt, že nemáš dobré kontakty na firmy, které popisuješ.“
„A to se právě pleteš, Lauro, Kontakty jsou.“ S úsměvem odpověděl Lukáš.
Laura si opět dala ruce v bok. „Zdá se, že to myslíš vážně. Dokud však neuvidím tvé údajné bohatství, tak neuvěřím.“
„Výborně, teď na něj nastal ten pravý čas.“