Touškovské války 7
Touškovské války
7. Postupné změny
Uběhly už dva roky od chvíle, co Lukáš s Laurou vstoupili do temného sklepa, malého, zapomenutého prostoru pod městem, které tehdy znali jen rodáci a lidé z okolí. Za ty dva roky strávil Lukáš s Karlanem mnoho dní v zahraničí, projeli notnou část svět a jednali s mnoha zajímavými lidmi a hlavně s mnoha bohatými lidmi.
Město Touškov poslední rok prožívalo velký rozvoj, který sice vyvolával zájem, ale nikoli podezření, že by se zde dělo něco zlomového. V nově vzniklé průmyslové zóně nad městem vznikaly dvě velké nové továrny firem, které byly z USA, a i když by každý racionálně uvažující člověk předpokládal, že budou expandovat do Číny, nebo někam s levnější pracovní silou, tak to mnozí spíše vnímali jako velké štěstí, protože upadající ekonomika celé Evropy a Českou republiku z toho nevyjímaje si přímo žádala nové investice. Mnozí z toho předpovídali, že se konečně začala obracet mince a krize trvající od roku 2009 je tak konečně zažehnána.
Vše však bylo poněkud jinak.
Jedna z dalších změn, která se dotkla Touškova, byla nenápadná oprava jednoho z domů na hlavní třídě. Všichni byli rádi, že je konečně taky tak hezky barevný jako všechny domy kolem a spokojeni, že se zařadil do aktuálního standardu, si ho zase přestali všímat. Lidé i přes hlubokou krizi nadále schovávali své zbídačené rozpočty a upadající naději za křiklavě barevné omítky svých domů, čekajíc, že toto divadlo jim zlepší jejich životní úroveň. Co na tom, že za těmito omítkami byli nespokojení lidé, kteří dennodenně řešili finanční potíže.
Lukášův dům však skrýval mnohé, jen ne rodinu s finančními potížemi. Dům prošel nákladnou vnitřní rekonstrukcí, která z něj vytvořila místo pro setkávání Společnosti Pozitivních lidí, jak si skupina osobností kolem Lukáše začala říkat. Před několika měsíci se tito lidé začali pravidelně scházet v podkroví, kde vznikla velká jednací síň. V přízemí domu byla velká servrovna, která sloužila této Společnosti jako výchozí místo pro nenápadné, ale velice organizované pronikání do internetu. Tento krok měl pomoci vyvolávat pocit toho, že vše je špatné a že je na čase se vzbouřit proti celku. Bylo to však skutečně nenápadné. Tu a tam lidé kolem Lukáše přidali na internet video, které odhalovalo skutečnou korupci, jež vládla světem, čehož se vřele ujala média, která to také patřičně rozmázla. Nespokojenost obyvatelstva byla tak stále větší. Na pořadu dne už byly demonstrace, které však přes svoji sílicí masovost přestávaly být jednotné a hledaly nějakou myšlenku, cestu, nebo vůdce, který by tyto nespokojené davy sjednotil a pomohl jim k dosáhnutí jejich cílů. Což byla přesně situace, kterou Lukáš předpokládal a svými internetovými zásahy ji pouze uspíšil. Až přijde správná doba, bude to jeden z hlavních způsobů, jak legitimizovat jeho plán a dát mu tak háv masové podpory, ale tato doba byla ještě daleko.
Laura a Karlan i nadále tvořili hlavní spojence a realizátory jejich velkého plánu. Laura se ujala vedení nově vzniklé strany, která pod stejným názvem, jako měla jejich Společnost, se pokusí uspět v následujících volbách. Byly to už čtvrté volby za ty dva roky a až teprve teď nadešel okamžik, kdy by Lauřina strana měla šanci se do vlády dostat. Byl to však jen takový úhybný manévr, který měl odvést pozornost od skutečné činnosti Společnosti.
Karlan se stal hlavním jednatelem mezi všemi připojenými firmami a Společností. Za dva roky se jim podařilo pro svou věc získat dvacet sedm středně velkých firem, které měly velice zajímavé výzkumy, dostatek peněz a jejichž ředitelé byli přímo nadšeni pro jejich plán. Avšak o celém plánu vědělo stále jen několik málo lidí. Například členové Lauřiny strany byli naprosto oddáni myšlence klasického vládnutí a ani netušili, co se skutečně děje ve Společnosti. To samé platilo i o většině vedení velkých firem, zapojených do jejich věci, samozřejmě krom těch dvaceti sedmi ředitelů, kteří nyní tvořili něco jako vedlejší radu, mezi kterou se projednávali společné kroky se Společností.
Jediné co se za ty dva roky nezměnilo, byl úpadek celé společnosti, jakožto západní civilizace. Lidé byli stále více přilepeni k televizím, otupění vším, co v nich běželo. Když zrovna zběsile nedemonstrovali, bez toho, aby přesně věděli proč, tak seděli a byli krmeni čím dál většími lži a polopravdami, které jim přinášela zkorumpovaná média. Společnost jako celek nadále hloupla, masová kultura současné civilizace byla stále jednoduší, stále průhlednější a soustředila se na to, aby vše, co prezentuje, bylo jednoduché, jasně pochopitelné, aby její konzumenti nemuseli příliš přemýšlet nad významem prezentovaných věcí. Zbytek světa západní civilizaci sledoval z vpovzdálí, jist si tím, že dříve nebo později nastane chvíle, kdy západ nebude už schopen se udržet a tehdy, bez boje a násilí nadejde jejich chvíle.
Lukáš byl však spokojen. Vše běželo, jak mělo, vše se posouvalo předpokládaným směrem a Lukáš stále více dřímal otěže, které řídily jeho velký plán, jako celek. Stále se mu dařilo mít přehled, až si někdy říkal, jak křehký je současný systém a že byl už skutečně nejvyšší čas s ním něco udělat.
Jediný problém Lukáše však momentálně tvořily jisté názorové rozepře, které nedávno opět vyplavaly na povrch mezi ním, Laurou a Lukášem. Zatímco Laura tvrdě protestovala proti roli, kterou hrají velké firmy, tedy té skryté roli vývoje nových technologií. Neměla ráda přílišný pokrok, bála se nevyzkoušených postupů a bála se o lidskou identitu, když spatřila několik výzkumů, které dělaly společnosti momentálně pro ně. O celém tomto skrytém významu se dozvěděla asi před měsícem a málem odešla ze Společnosti, protože jí neuvěřitelně vytočilo, že jí Lukáš tak dlouho vše tajil. Nakonec se však vše urovnalo a Laura se skřípěním zubů zůstala pod podmínkou, že vývoj nových technologií a jejich uplatnění v jejich plánu bude mít od nynějška pod dozorem ona. Lukáš musel souhlasit, nedalo se nic dělat. Lauru potřeboval na své straně z mnoha důvodů, které ani ona netušila. Navíc si nemohl dovolit odchod někoho, kdo věděl, co se skrývá ve sklepě pod jeho domem. Ten tajemný poklad, který byl hnacím motorem všech těchto změn, byl i nadále tajemstvím, které střežili právě oni tři. A Lukáš věděl, že to tak ještě dlouho musí zůstat, protože to nakonec může sehrát rozhodující roli. Jejich poklad nebyl významný jen tím, jakou peněžní hodnotu představoval, ale i tím, co skutečně obsahoval.
Druhým problém byl Karlanův pohled na některé aspekty budoucího uspořádání společnosti, kterou chtěli stvořit. Často spolu seděli dlouho do noci a debatovali nad systémem řízení. Lukáš, zastánce svobodného, demokratického systému, který měl nakonec vzniknout, se stále střetával s Karlanovým odporem v této otázce. Karlan neustále poukazoval na nefunkčnost demokracie, natož pak té absolutní, kterou chtěl nastolit Lukáš. Chtěl vytvořit pevnější systém, kde samozřejmě bude umožněn kulturní a umělecký vývoj, jakožto hlavní nosný pilíř celého systému pak mělo být náboženství, které sjednotí společnost a vytvoří tak homogenní a vyspělou civilizaci, sjednocenou pod jednu myšlenku, hledající skutečný význam věcí ve jménu Boha a vyššího principu.
Tyto dva systémy se samozřejmě jen těžce sjednocovaly, a i když se oba shodovali na významu vědy, kultury a umění, tak cesty, jakými chtěli dosáhnout svých cílů, byly tak neuvěřitelně rozdílné, že jejich hledání kompromisu se ukazovalo stále a stále těžší. Vždycky se však někam posunuli, stále byli oba oddáni jejich plánu a stále ani slůvkem nenaznačili jejich možný rozkol. Měli na starosti mnohem palčivější a aktuálnější problémy, které bylo nutné řešit teď. Jejich budoucí vize nové společnosti se pro ně jevily jako neuvěřitelně vzdálené.
„Ale Lukáši, tohle jsem ti už vysvětloval tolikrát! Nemůžeš očekávat, že společnost založená na stejných principech, které vládnou dnes, bude lepší, nakonec totiž dopadne úplně stejně. To je ten hlavní problém. Mluvíš o progresivitě a novém náhledu, ale chceš dělat ty samé chyby.“ Rozčiloval se Karlan v rámci další jejich společné debaty. Seděli spolu v potemnělé jednací místnosti. Byla hluboká noc a domem se krom jejich vášnivé debaty nesl pouze šum servrů.
„Hele, točíme se pořád v kruhu. Nechci vytvořit stejný systém. Absolutní demokracie je něco úplně jiného, než to, co vládne dnes.“ Trpělivě odpovídal Lukáš, odpovědi se však nedočkal, protože do místnosti vešel Mark Kirs s listem z tiskárny a tvářil se velice zachmuřeně.
„Co se děje, Marku?“ Zeptal se Lukáš.
„Máme problém.“ Odpověděl stručně Kirs a podal Lukášovi papír.
Lukáš přijal papír a pohlédl na hlavičku. Hned mu bylo jasné, že se právě stalo to, čeho se tak dlouho báli. Adresát dopisu nebyl nikdo jiný, než rada IFS, která nebyla ničím jiným, než společností, která sjednocovala největší společnosti světa, typu Google, Apple, nebo velké těžařské firmy.
„Pánové, tenhle problém jsem předpokládal mnohem později. Zdá se, že brzy budeme čelit první velké krizi.“ Řekl zachmuřeně Lukáš a podal dopis Karlanovi. Nebylo podstatné, co v něm je napsané, to, že IFS věděla, kam dopis doručit bylo velice výmluvné. Plán jejich firemního zázemí a vývoje nových technologií, které neschválila právě IFS, byl prozrazen.